Jsem relativně normální kluk. Sice nejsem relativní a podle všeho ani normální, někdy sem dosti přecitlivělý, ale zatím mi to v životě spíše pomáhalo, než škodilo. Mám rád spravedlnost, humor a spoustu dalších věcí. Nemám rád, když se na sebe lidi zlobí, když někdo uráží použitím vulgarismů, lidi co berou život moc vážně, když se někdo plete do něčeho do čeho mu nic není, ale taky nesnáším, když někdo odsuzuje něco co sám dělá. K psaní jsem se dostal vlastně náhodou. První báseň sem napsal asi ve třinácti nebo čtrnácti a od té doby jsem psak celkem často a při každém zápisu do deníku napíšu jednu, která vystihuje moje momentální myšlenky a z nich ty nejlepší přepisuju sem. Nikdy sem nečetl žádnou sbírku, kromě jednoho autora, který ještě žije a bydlí v současné době v Brně (zapoměl jsem jméno). Také se mi poštěstilo přečíst si Shakespearovi sonety a samozřejmě Romea a Julii. Osobně si myslím, že ten kdo píše, by měl mít vlastní styl, kterým vyjádří své pocity a myšlenky nejlépe a neměl by se starat, jestli se to líbí, poezie je podle mě prostředek, jak sdělit světu co člověk cítí, jestli se to někomu nelíbí, číst to nemusí. Samozřejmě, že mám radost, když napíšu něco co se líbí, ale nemyslím si, že bych psal, aby se to líbilo, spíše píšu, aby mi bylo líp.