Profil autora LostSoulSurvivor

Píše se leden 2022.
Je půl páté ráno a já sedím v kuchyni u stolu. Trpím. Mám absťák a nemůžu spát. Přemítám úzkostlivě nad svým životem, který mi proklouzává mezi prsty a taky se mi honí hlavou, jak se dostanu k dalším benzodiazepinům, na nichž jsem si v uplynulém roce a půl vytvořil závislost. Je to marné. Neúnosně marný život štvané zvěře.
Tehdy, v předzvěsti tohoto temného, mrazivého rána jsem dostal nápad. Vlastně to přišlo jako jakési vnuknutí; sebezáchovná zoufalá myšlenka s mizivou mírou naděje na spásu či alespoň částečnou úlevu. Vyhrabal jsem někde propisku a prázdný sešit, sedl jsem si znovu ke stolu a zamyslel se. Co opravdu cítím? Čemu věřím? Kdo jsem?
Rozhodl jsem se, že napíšu báseň. A to navzdory faktu, že poezie, tak, jak jsem ji znal mne nikdy moc nezajímala a považoval jsem ji spíše za jakýsi umělecký přežitek. O to víc si dnes vážím toho, že přes to všechno jsem tenkrát tu tužku svou chvějící se rukou uchopil a začal psát.
A tak postupně vznikaly první jednoduché verše. Moje první sloka, kterou jsem na sklonku té příšerné noci sestavil, vypadala asi takhle:

Po pár dnech jsem pořád tady
Na ruce mám stopu jehly
Slyším moudra, slyším rady
Avšak žádná nezažehná zmary...

...a tak dál. Když jsem tu věc dopsal, měl jsem zvláštní, neurčitý pocit a ten mi říkal, že jsem něco objevil. Možná sebe. Tak a teď potřebuju další drogy...

Je začátek září 2023. Před pár dny jsem se zaregistroval na webu liter.cz, protože mám potřebu sdílet svou básnickou zálibu, svůj příběh. Je mi už 24 let a jsem zrovna hospitalizovaný v PN Bohnice - už asi podvanácté od března loňského roku, kdy mě sem přivezli poprvé. Býval jsem perspektivní veselý klučina, co měl chuť žít, avšak na prahu dospělosti mne potkalo pár nepříznivých okolností a já jsem je bohužel nechal nasměrovat svůj život do dimenzí, v nichž je těžké se orientovat. Od diagnózy schizofrenie v devatenácti letech po zneužívání léků na zklidnění, jimž jsem propadl takovým způsobem, že mi mnohokrát museli zachraňovat život na JIPkách, na ARO a podobně, až po absolutní ztrátu kontroly nad vlastním osudem.
Když se podívám na tu zdravou část své osobnosti, jsem optimisticky laděný mladý muž, co má rád basketbal, hudbu, sociální interakci... A taky rád píšu básně. Můj sen je, že jednou budu produkovat víc pozitivních děl, než těch smutných. To bude totiž znamenat, že i můj život má konečně kvalitu.
A takhle zkrátka ventiluju své emoce. Jednou bych rád dal dohromady sbírku, která by mapovala můj boj s nepřízní osudu. Nemám v plánu nad sebou truchlit. Mam v plánu na sobě pracovat. Tak, abych jednou dostál pravého významu přezdívky, kterou jsem si na tento web vymyslel: Lost Soul Survivor. Přeživší ztracené duše.