Psaní básniček jsem se věnoval už jako malý kluk. Prostě to země nějak šlo. Tak jako je tomu i dnes. Shodou okolností mi někdo, před více než dekádou na jednom poezii zasvěceném webu řekl, že jsem ve svých básních dokázal jen vyhořet. Tehdy jsem si to jako depresemi zmílané a nevyrovnané pako vzal příliš osobně a přestal psát na dlouhých jedenáct let. Teď mám pocit že jsem se s jarem probral do nového života a že mi psaní veršů zachránilo duši. Taky těch jedenáct let za moc nestálo. Děkuji za přijetí a doufám se navzájem obohatíme.
Arpix.