Profil autora Alea - kometa kdovíco přinese

Píši proto, že mi nic jiného nezbývá – asi bych praskla jako přefouknutý balónek a zbyla by ze mě jen slupka. Právě jsem odmaturovala na gymnáziu a chystám se na pedagogiku - bude ze mě učitelka češtiny (snad). Miluji mnoho věcí – svítání, teplo, slunko, déšť, cesty, les, louku, černý čaj s plátky růží, plavání v přírodní vodě, své přátele, pohádky na dobrou noc, laskavost, říčku (spíš potok) Bystřici. Zbožňuji příběhy, jsou mou základní životní potřebou jako vzduch, opora blízkých či světlo. Je jen pár věcí, které nemůžu vystát – chlad a sníh, pocit, že ostatním lezu na nervy, neupřímnost a pomluvy. A strach o ostatní a pocit bezmoci. Miluji verše Jiřího Ortena, Václava Hraběte, Karla Hynka Máchy, Jacquese Préverta, Françoa Villona, Charlese Baudelaira, Emily Dickinsonové a Walta Whitmana – a milovala bych pravděpodobně mnohé další, jejichž slova jsem zatím nečetla. V próze upřednostňuji především fantasy, jelikož nesvazuje reálností prostředí, za příklad jistě postačí svět J.R.R.Tolkiena či J.K.Rowlingové, užiji si i četbu Karla Čapka, J.M. Simela, sci-fistů Raye Bradburyho, Stanislava Lema či příběhy, jejichž autory jsou Antione de Sain-Exupéry, Jean Giorno (Muž, který sázel stromy je naprosto skvělé poselství) či Emily Brönteová a Jarmila Loukotková. Některé povídky Guye de Maupassanta mě nadchly, George Orwell vyděsil. A než bych vypsala všechny oblíbené autory, počítač by se zcvokl – je to ještě dlouhý seznam. Poslouchám leccos, preferuji irské melodie, folk a vliv černošské hudby, takže Enya, Čechomor, Nohavica, Kryl, Spirituál Kvintet, Křesťan a především má milovaná Radůza. Nedávno jsem začala hrát středověkou hudbu - na flétnu už umím a asi se budu muset naučit na pár dalších nástrojů - šalmaj, dudy, cistra... A životní motta? Kupříkladu „Kdokoli je vlídný k božím stvořením, je vlídný k sobě samému.“ - prorok Mohamed „Nic nemůže víc prospět lidskému zdraví a zvýšit šanci na zachvání živata na Zemi nežli vývoj k vegetariánskému způsobu stravování.“ - Albert Einstein „Svět nevznikl kvůli mně“ řekla malá černobílá dáma „Nejsem střed vesmíru okolo nějž se vše točí“ Pak zavřela světlé oči A objala prsty prsť A vše, co od ní dostala: Flétnu z mahagonu Košili z plátna Stužku do vlasů I stružku vody tajícího sněhu A trošku naděje a tužku Aby psala A tak tam tak stála Taková malá skála, díky které Začínám vidět Steré papsky A něhu Jarní hlíny Viděla ztracené kapky Rosy mezi stébly Navlékala je nití Noci, která svítí očima kočky A tiše našlapuje v lesích Se zataženými drápky Vzala zdi rozpadlých domů A roztloukla je v prach Z nějž ušila šedý háv A posázela měděnými cvočky A roztáhla po nebesích Svět nevznikl kvůli ní To ona kvůli světu Aby ho měl kdo milovat