Kdo? Zbytek kávy po vypitém večeru, kousek vůně pod krkem, možná obratel nebo dva na špatném místě. Nikdo a zároveň kdokoliv. Ani bytost ani stín. Jsem někdo, kdo si myslí že nemá co říct, a zároveň má hubu plnou keců. Ale nejsem natolik vznešená být oxymorónem. Koneckonců, jsem jen slova, jen dýchající, špatně napsaná, rozpadající se, nedopsaná novela. Ale na druhou stranu, jsem jen idiot. Co jiného jsou slova, které nikdo nečte? Na stranu třetí, za minutku budu nejspíš zase někdo, kdo vrhá jeden úsměv za druhým a přilíš mluví rukama. Eh.