Můj život se od narození odehrává v jihomoravské metropoli, Brně. Mám své rodné město rád a potvrzuji,jsem patriot. Mým největším úspěchem je fakt, že jsem konečně začal psát. Od dětství jsem si vymýšlel pohádky a různé historky. V dospívání jsem samovolně, ani nevím jak, začal psát holkám básničky a povídky. Žádné složité a šroubované verše. Jednoduché, rýmované pocity, ukryté v mém nitru. Stejné byly i povídky. Pak jsem se oženil a na psaní jsem pozapomněl. A jednoho dne, to jsem byl již rozvedený pětatřicátník, jsem se rozhodl dopsat načatou knížku z doby, kdy mi bylo pětadvacet let. Od té doby píši knížky. Sobě a svému okolí pro radost. Někdo sbírá známky nebo chodí na ryby. Já píšu. Baví mě to. A nyní jsem se rozhodl je pustit do světa. Možná sklidím zdrcující kritiku, ale od psaní mě to neodradí. Určitě se najde někdo, komu moje napsaná slova udělají radost. Miluji přírodu a pobyt v ní. Rád podnikám výlety na kole po širokém okolí Brna. Mým druhým největším koníčkem, po psaní, jsou plachetnice, které objevovaly svět. S tím souvisí i můj zájem o karibskou oblast, zejména o ostrov Martinik, do něhož jsem se zamiloval, přestože na něj moje noha, zatím, nevstoupila. Mezi spisovateli nemám svého jasného favorita. Mým oblíbeným autorem je každý, kdo mě svým dílem osloví, pobaví, rozesměje. PS. Mé životní motto zní: Živého mě nedostanou.