Profil autora Sirnis

FB stránky:
http://www.facebook.com/KamirMaMatkaJeSmrtAJaJsemJejiPosel
http://www.facebook.com/pages/D%C3%A9mon%C3%AD-Lord-Zem%C4%9B/187762684642384

Vím, že to je dlouhé, ale tak jste přeci na literárním serveru. Buďte tvůrčí i ke své charakteristice ne;-). Když už nic, tak to níže berte jako můj osobitý vtípek..

No, co bych měl o sobě tak říci. Asi to, že za svůj prozatímní život jsem už docela dost věcí zažil. Možná se nad smyslem vlastního života hodněkrát zamyslel a názor a postoj k životu též několikrát vyměnil. Nebudu říkat, že jsem dosáhl nějakého osvícení nebo "pravdy". To vůbec ne. Myslím si, že člověk se zdokonaluje a učí po celý průběh svého života. Mnohokrát upadne, opět se postaví na nohy a při o něco sebejistější chůzi opět zakopne a upadne, aby se celý cyklus poučení a omylu mohl opakovat. Vždyť my lidé jsme tak hloupí. Chybujeme, lžeme a podvádíme. Samy sebe, ostatní, celý svět. Mylně se domníváme, že víme, co je správné a opravdu důležité. A na sklonku života většinou zjišťujeme, že základy našeho přesvědčení jsou tak vratké.
Ale dost bylo filozofování.
Ve zkratce jsem člověk přátelský a milý. Člověk, který však nepotřebuje být v centru dění. Ne, mě postačí z povzdálí sledovat okolí, všímat si různých zajímavostí. Ať se třeba jedná o malý nabarvený copánek u muže ve středních letech nebo potrhlé chování leckteré dívky.
Popravdě mě život a svět fascinuje sám od sebe. Sleduji ho a vidím kolik zajímavostí, kolik famózních charakterů svými životy mnohdy tak mrhá a ve výsledku musím říci, že já jsem nejspíš jedním z nich. Ale je skoro jedno, jak žijete. Nejdůležitější je VÝSLEDEK!
A tím by mělo být vaše štěstí.
Teď něco málo o mě, tedy mé zálibě. Psaní mi vydrželo zatím nejdéle ze všech zálib, které jsem kdy měl. Jeho délku si může každý odvodit od délky mého publikování zde na Literu. Původní můj cíl ani nebylo psaní jako takové, původně jsem se chtěl zabývat tvorbou počítačových her, jejichž svět je mi stejně blízký, jako fantasy knihy. Nepotřebuji totiž číst romány z druhé světové a ani mě nějak neberou historické věci. Proč taky. Koho zajímá, co bylo, když žijeme přítomností. Fantasy svět jsem si nevybral, ten si vybrala má hlava už (tipnu si) ve čtvrté třídě, kdy jsem se ve škole o hodinách nudil, a tak se utíkal schovat do světa vlastní fantazie. Jedinou věcí, kterou na tom lituji je to, že o hodinách českého jazyka jsem měl dávat pozor. Ale, kdo tehdy mohl tušit, že na konci střední začnu psát! Hold vrtkavost života nebo osudu chcete-li. A co psaní pro mě vůbec znamená? Pokud bych to měl vyjádřit, tak to je směs pocitů. Prvním je radost ze samotného psaní, kdy jsem během svého ťukání do klávesnice zažil stav, kdy příběh nebyl vůbec dopředu promyšlen, ale má mysl jej vytvářela za pochodu. Ale ne stylem pauza, přemýšlení, psaní. Ne, to vůbec ne. Ten stav byl o psaní a vymýšlení současně dohromady. Byl to úžasný pocit tvořivosti a radosti nad samotným tvořením. Byl jsem pouhým divákem zatím, co mé ruce vytvářely příběh. A nebyly to žádné mrtvé věty. Och, to vůbec ne. Byl to okamžik silného děje. A když jsem posléze skončil s psaním, oněměl jsem při pohledu na obrazovku a výsledku mého snažení. To je asi první emoce. Druhou je pak snaha někoho potěšit. Víte, osobně nerad dělám věci, co nemají smysl. A proto, když se někomu líbí, to co jsem napsal, určitě mi to udělá radost. Ostatně o tom je psaní.
Víte, jsem realista a proto je mi jasné, že pokud bych snad měl sen se psaním živit, tak je to hodně malá šance, aby se to stalo. Navíc před nějakým časem, kdy jsem se pokoušel svůj styl zlepšit, zbavit se hrubek, kterých jsem se dopouštěl, jsem při hledání znalostí narazil na jistou Markétu Dočekalovou. Ona, profesionál, nabízel korekci děl pomocí internetu, a tak jsem si u ní zaplatil konzultaci svého textu, protože jsem toužil po odpovědích, které mi utkvěly v hlavě. Nakonec místo předělávání mého textu jsem s ní řešil své otázky ohledně psaní, jako takového. Ale i když by se dalo říci, že jsem peníze vyhodil oknem, tak toho nelituju. Víte, ona mě z toho, co jsem jí řekl označila za intuitivního autora. Člověka, který svá díla dopředu nepromýšlí, někoho, kdo je prostě impulzivní. Já s tím souhlasím, opravdu. Ostatně, když jsem se nad tím zamyslel, tak je to pravda. Ono také jak bych mohl k psaní prozatím se stavět jinak, než tak, aby mi to dělalo především radost. Navíc jsem paličák a v některých věcech se nechci změnit. Chci mít prostě určitou osobitost, protože v psaní, stejně jako v mnoha jiných věcech se nedá zavděčit všem. A protože kdybych se změnil, ne kvůli sobě nebo životu a věcem, co mě potkají, tak by můj výsledný text byl pro mě samotného horší. Nepsal bych s radostí a určitě bych během toho neprožil euforii, jakou jsem zmínil výše. Proto jestli je nálepka intuitivní autor něco méně, než ostatní typy autorů, tak co má být. Já budu vyprávět své příběhy tak, jak to cítím. Možná špatně, možná uboze, ale pro někoho určitě čtivě a zajímavě.
Takže příjemné čtení mých příběhů vám všem ze srdce přeju :-).

Záliby:
-psaní, fantasy literatura, počítačové hry, japonské anime, projížďky v létě na kole po lesních cestách a v krásné krajině, pozorování života okolo sebe, studium lidí a lidských povah
Stručná charakteristika:
-Jsem to, co jsem. Nechci se kvůli nikomu měnit a nechci, aby se kdokoliv měnil kvůli mě. O tom, jací v životě budeme lidé si musíme rozhodovat jen mi sami!

P.S.: Dříve jsem tady na Literu nikoho nehodnotil a ani nečetl nebo nedával názory na cizí díla. Prostě necítil jsem se na takové úrovni, že bych snad mohl komukoliv radit. Jenže, jak jsem se sám v psaní naučil, zdokonalit se dá jen tím, že toho člověk čím dál víc napíše, ale také tím, že mu ostatní lidé dají své názory.
Proto počátkem října roku 2009 pokud najdete komentář vyjadřující mé názory na váš příběh, tak to neberte jako nějaký výsměch nebo kritiku, že nic neumíte, to nikoliv. A byl bych rád, že nikdo to tak nebude brát. Chci jen splatit to, co mi v mých začátcích někteří autoři zde na Literu dali. A to byly konstruktivní poznatky od nezaujatého člověka. Jedině z nich se člověk totiž dovede zamyslet nad vlastními chybami, které si mnohdy ani sám neuvědomí, protože to za chybu nepovažuje. Takže jen doufám, že třebas někomu v sekci Povídky/Fantasy pomohu k jeho zlepšení a třebas i nějaký úspěšný autor fantasy v budoucnu se poučí ve svých začátcích právě díky mým poznámkám. Pište však hlavně ze srdce a snažte se psát především pro vlastní radost. Protože o tom psaní je. Píšete ze srdce a píšete proto, že vás to baví!
P.S.2: Neberte to jako diskriminaci, ale já mám rád originalitu. Nebo i když použijete upíry a vlkodlaky, tak je zasaďte do vlastních příběhů a světů. Číst něčí verzi Harryho Potera a jiných mě nebere. I když osobně jste byly fanoušky knih nějakého autora, snažte se psát a vytvářet vlastní svět. Bude to pro vás bohatší.
=> Jo a neváhejte se svou kritikou pustit i do mě. Budu jedině rád, pokud ta kritika mě upozorní na nějakou mou vlastní chybu. Vždyť radit přeci umí kde kdo, ale skutečně poradit už jenom málokdo ;-).