. . ukryti spolu v zahradě noci mluvili jsme překotně jeden přes druhého a zjišťovali s údivem že slova zapadají přesně do sebe a byli z toho na větvi a ruku v ruce jsme se pak courali domů a usnuli šťastní a ráno jsme vstali a poznali že slova která včera tak krásně splývala ze rtů jsou dnes nějaká divná a hloupá ... takže se vůbec nic nezměnilo takže se vůbec nic nestalo takže se vůbec nic nezměnilo já šel tam a ty tam a já sám a ty tam Ref: nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám -mňága a žďorp- Slova oblíbeného autora: "Elizo - " řekl jsem, "ve spoustě knih, které jsem ti předčítal, se tvrdilo, že ze všeho nejdůležitější je láska. Snad bych ti teď měl říct, že tě miluju." "Tak spusť," řekla. "Miluju tě, Elizo," řekl jsem. Zamyslela se nad tím. "Ne," řekla po sléze, "to se mi nezdá." "Proč ne?" řekl jsem. "Připadá mi, jako bys mi mířil pistolí do tváře," řekla. "Je to jen způsob, jak člověka přimět, aby vyslovil něco, co nejspíš nemyslí vážně. Co jiného na to můžu odpovědět, co jiného na to kdokoliv může odpovědět, než ´já tě taky miluju´?" (pozn. neautora: byla to jeho sestra)