Profil autora Allegrant

VÍM, ŽE TOHLE VŠE MUSÍ SKOČIT. VŠEM DĚKUJ ZA NEOBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ, KVŮLI MNĚ TO BYLO ALE ZBYTEČNÉ. Ahojky, tak aby měla Ellenina dušička klid; narodila jsem se jako prvorozená v Praze, kde mimochodem dnes žiju, ale nemyslím si, že bych byla taková ta typická nanynka, co jí baví jen nakupovat. Když jsem byla menší, a jak jsem pak rostla, měla jsem několik snů; nejprve jsem chtěla být atletkou. Běhat šedesátky, skákat do písku, hrozně me to bavilo. Představovala jsem si, že jsem na stadionu a lidi výskají ať běžím,a podporují mě. Ach, škoda, že tento sen vyhořel, můj trénink skončil kvůli těhotné trenérce a já už nepokračovala. Můj další sen bylo stát se zpěvačkou, chodila jsem do sboru, ale upřímně, nesnášela jsem to tam,a vždycky noc před tím, než jsem tam měla jít, jsem brečela; prostě jsem nesnášela toho trošku pedofilního sbormistra... přestala jsem, naštěstí, možná že mám ještě nějaký hlas, který jsem mohla třeba ještě o dvě oktávy rozšířit, ale asi z toho nic nebude. Mým dalším a stále trvajícím snem je stát se spisovatelkou. Je to velký sen s tuhým kořínkem, již když mi bylo devět jsem napsala povídku o skřítku(skřítkovi) Mílkovi, kterého jsem si vymyslela. Pak jsem myslela i na praktičtější věci, jako je rozmožování, a napsala jsem povídku o ošklivé kačence, a bla bla bla. Známe všichni jak se jí narodila kachnátka:). Dále jsem napsala pár povídek, úvah, které většinou něměly hlavu ani patu, natož příběh, byly krátké a neobsáhlé. Moc úspěchu jsem nesklízela. Vlastně to není tak dávno, co jsem nspala něco na námět ,,Poklad" jako je Saw, nebo námět ze hry GTA. Před několika týdny jsem dopsala jednu z hlavních, a nejdelších příběhů mých dob. O Johnovi Kramerovi(kdyby se vám to zdálo povědomé, ano je to muž Jigsaw ze Saw, bohužel moje fantazie v daný okamžik asi nebyla velká:) ) Takže; shrňme to; baví (miluju) čtení a psaní (krom básniček, nejni nejni mozek), poslouchání (že by se nehodilo na me abych poslouchala třeba Marpa? Ne, pravda, ...ale jednu blbou chvíli jsem ho žrala.) Nebudu psat co, stejně z toho nic neodvodíte.:) K té četbě, na začátku mě provázela Jacqueline Wilsonová, která mě občas vytrhne z reality i dnes, pak nastoupila oblíbená mediátorka od Meg Cabotové, její mediátorka mě vždycky dokázala zvednout, ten styl..pak to bylo mnoho autorů najednou, jak jsem začala objevovat kouzlo knihoven, a nemusela jsem tudíž čekat na svátky a narozenimy, abych měla knížku. Miluji příběh Aley z Vlčice a dívka, kromě třetího dílu, který byl dlouho očekávaný, ale slabý, pak jsem přišla díky Ellen na Artemise Fowla, úžasného, úžasného a geniálního kluka a spisovatele Eoina Colfera. Spisovatelé se začali prolínat a já jen zkoušela nové a nové. Naprosto mě dostal Toxin od Robina Cooka, kterého od té doby úplně papkám:). Pak tu jsou další jména jako: Terry Prachet; já vím, že je skvělej, má svůj vtipný a osobitý styl, avšak osobně jsem přečetla jen Dobrá znamení, která mě bavila; do Zeměploch se nějak nemůžu dostat, počkám, až na to budu mít hlavu a hlavně mozek:), Aghata Christie; velmi zajímavá, četla jsem hodně málo, ale díky Ellen, která mi její příběhy vypráví s takovou náruživostí...že si je vždyky přečtu..tak jsem se dostala k Daphne De Maurie (Doufám, že píšu správně, nemám u sebe teď žádnou její knihu), její Rebeca(Rebecca) byla úžasná..:), zmiňovala jsem toho nej spisovatele s nejlepším popisovačem času a smyšelenek Kodžiho Suzukiho? Ne? Chyba....od té chvíle miluju japonské cokoli....opravdu, jeho krátké prózy Temné vody,(že to byly jen příběhy bez konce a pokračování jsem zjistila uprostřed knihy, když už mi to začínalo být nápadné, že tam jsou nové a nové příběhy postavy a on se k nim již nikdy nevrací..:) )Tak jeho Kruh...než se stal kultem, pak ztratil tu atmosféru...no, koho dál. Jéje,..já nevím..momentálně čtu Rosemary má děťátko...je to zatím dobré:)Taková Normální Rodinka (což je úžasný seriál pro pamětníky-nebojte, nejsem divná-), Výlučná vlastnost člověka od Merleho a Charlese Bukowskiho a jeho Hollywood, a Arthura Haileyho a Detektiva. No...já zapomněla!Sakra...já ho tak miluju, tu osobitost, ty nejlepší nápady, ten úžasný děj(děje všechny), ta uvěřitelnost...Dan Brown! A nejen Šifra...Andělé a Démoni jsou nádherní, pak je Pavučina Lží, a až poslední a jeho nejslabší dílo vůbec Digitální Pevnost. Ale jinak je úžasný!! Jinak tady vlastně pořád nudně žvatlám o svých padlých snech, kterých v životě nikdy nedosáhnu, jsme přeci každý jen jeden díl skládačky a hrajeme každý za sebe. Ale správně jsem nevyjádřila co OPRAVDU chci. Ví to jen málokdo. Existuje Svět, tam kde jsou všichni svými kamarády, kde všechno je splnitelné...myslím vnitřně. Jednou najdeme s En Bránu, kde se obě změníme. Myslím, že časem uveřejníme náš příběh, ten který je skutečný, a kdesi tam my ho prožíváme, stejně tak jako ho prožíváme v Inuyashovi, s Kagome, Sango, Mirokem, lordem Sesshomarem a dalšími. Jak vypadáme? Och, jak jsme jistě krásní, pod tou slupkou se schovává milá osoba z ryzího...zlata. Bože, odpusť. Těším se na Říjen, ze dvou věcí. A ty si nechám pro sebe. I wish, I could be a better person...-