To je můj život...
Chci,nebo nechci ho?
Mám ho vůbec ráda?
Umírám stejně každou vteřinou...
Jsem vůbec ještě mladá?
To je můj život?
Samé otázky...
Když odpovědi hledám,
žádné nenacházím...
prý nalézt je se nedá.
Je tohle vůbec život?
Dá se to tak nazvat
když někdo bloudí,ztrácí se?
Bolí to
a tak se někdy stává
že ke starým zvykům vracím se
a nechci přijímat nové.
A tak ubíhají dnové
mezitím co pláču nad rozlitým mlékem
a dávím se svým vlastním vztekem
nad svým životem...
Nejlepší dílo co jsem tu četla je pro mě Psaní od autorky Harr.