Joseph Rudyard Kipling Když Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš, když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, když spočítat znáš hromadu svých zisků a na jediný hod vše riskovat, zas po prohře se vracet k východisku, a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, když přinutit znáš srdce své i čivy, by s tebou vytrvaly nejvěrněj', ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže >Vytrvej!< když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, když svůj jsi, všem byť druhem jsi se stal, když sbratřen s davem, uchováš si hrdost a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, když řekneš: "svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ!" pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!