Můj život byl vcelku normální, ničím nevybočoval z průměru. Prožila jsem jej ale nějak moc rychle. Hodlám se teď trochu pozastavit a dělat něco příjemnějšího, než pracovat a pracovat..... Mám pár koníčků, kterým se chci více věnovat. Zkouším malovat, mám pár svých kopií známých malířů ( Rembrand, Čermák, Gogén ap.) Je to koníček časově velmi náročný. Mezi mé další velké koníčky patřili koně, jako děvče jsem jezdila parkury. Potom jsem se pustila 17 let do práce v kynologii. Měla jsem po sobě tři Německé ovčáky. Mezitím jsem přečetla obrovské množství knih a trochu si zhoršila zrak. Autory knih si moc nevybírám a čtu v podtatě všechny žánry, mimo červených knihoven, fuj! Teď mám jednu kříženku kokrknírače a dvě číči. Jedna číča je z útulku a druhou jsem vyrvala, velmi zanedbanoua a nemocnou kočičím morem, smrtce. Do doby, než jsem si pořídila internet jsem věnovala veškerý volný čas nahráváním filmů, mám doma již pěkný archiv. Nu a teď, co mám internet, lovím v jeho vodách, hraji hry, nejraději logické. Nyní jsem objevila vás a tak bych zkusila napsat nějakou povídku. Jednu mi kdysi uveřejnili v časopise pro invalidy a dostala jsem za ní 86 Kč. Byla jsem na ní moc pyšná. Dodnes jí mám schovanou a tak bych jí mohla také dát k dobru. Je ale hodně smutná, tak nevím. Teď mám pro vás připravenu malou povídečku s černým humorem. Zatím, co vám píši, vůbec nevím, jakým způsobem tak budu moci učinit. Dejte mi, prosím, vědět Zdraví vás Vanda Bečková