Píšu už poměrně dlouho, ale nikdy jsem se neodvážila svá dílka moc publikovat. Psávala jsem do městského zpravodaje, teď píšu do školních novin a moc mě to baví. Psaní mi moc pomáhá, je to pro mě takový ventil; způsob, jak se zbavit starostí. Také miluju knížky, což je, myslím, celkem pochopitelné. Zbožňuji Janu Eyrovou, Eragona, hltám historické romány a veškeré fantasy. Někteří lidě mě nechápou, protože zastávám názor, že nic není nemožné( ostatně tak se jmenuje moje první povídka). Kamarádky mě nazývají nepolepšitelným snílkem, ale já skutečně věřím, že svět je krásný a všechna přání se jednou splní. Kdybych se v budoucnu nevěnovala psaní, což se doufám nestane, tak chci odjet do Indie pomáhat tamějším ženám zlepšit jejich postavení, nebo stavět školy pro děti v Africe. Doufám, že se mi můj sen splní. Moje životní krédo je: "Neřeš a žij!".