Jsem optimista. Nikdy bych to do sebe neřekla, ale nějak to přišlo samo. Optimismus bere múzy. To bych nečekala, ale je to tak. I když, existuje člověk, který o mě tvrdí, že nemám daleko k tomu být melancholik. Úhel pohleduM "Optimisté by se měli popravovat." Mám ráda všechny. Až na pár konkrétních vyjímek. Nedokážu být sama a nenávidím ticho. Ticho mě ubíjí. Nejhorší je, když se máte soustředit a do uší vám hučí hlasité nic. Nedokážu pak vymyslet jedinou kloudnou větu. Mám ráda všechno. Mimo kopru, Coca-Coly a okurek (těch velkých, kyselé mi nevadí). Nesnáším, když někdo říká na rozloučenou "naskledanou" a "demogracie" místo demokracie. A nemám ráda lidi co srkají polívku nebo čaj místo toho, aby počkali až vychladnou. Ráno a/nebo když mám hlad, nemyslím. A nedokážu se smířit s tím, že většina lidí pokládá za normální vstávat dřív než v 11:30 dopoledne. Mám ráda všechno a všechny a stejně mi spousta věcí vadí. Nesmíte mě brát doslova. ----- "Kdo to tady mluvil o popravách optimistů?" ----- Moje jméno je psáno takhle hloupě, protože nemám, když někdo píše takhle. Normální, ne?