Profil autora Angolkin

Nějak jsem se dřív nedostal k tomu, abych dal čtenáři pár informací o sobě. Netvrdím, že je to nějak zvlášť zajímavé čtení, ale ten, kdo si rozklikne profil autora, jako zrovna jako teď ty, zřejmě nějaké údaje očekává. Tak dobře, já spustím.
Pocházím ze severu Moravy, kde jsem strávil dětství a kousek mládí. Cetl jsem dobrodružnou literaturu, Karla Maye, Jaroslava Foglara, Jacka Londona a následně jsem chtěl sám mít taky silné zážitky, jezdil jsem na vandry, potkával úžasné lidi, poznával nádhernou přírodu českých i slovenských hor.
Začal jsem přemýšlet o světě kolem nás, o jeho smyslu, původu a možném konci. Ani církev, ani věda na moje všetečné otázky nedokázala přesvědčivě odpovídat. Musel jsem si svou cestu hledat sám. Knihy začaly být více filozofické a psychologické, později jsem na západě objevil nekonečné zdroje duchovní literatury – nepřehledná džungle nejrůznějších názorů a směrů. Nakonec jsem se přece jen dopracoval k vidění světa, který jsem popsal v knize „Stvořitelé evoluce.“ Náhle se mi odpovědi na dávné otázky vylouply naprosto jasně a pro mně přesvědčivě.
Tento názor sdružuje vědu s duchovnem, ale je obtížně stravitelný pro oba tábory.
Život v komunizmu mi byl odporný, potřeboval jsem svobodu. Dusil jsem se v té atmosféře a hodně brzy jsem se rozhodl k emigraci. Ve 22 letech jsem utekl do Německa a chtěl pokračovat do Austrálie.
Naneštěstí jsem dostal německé občanství a zůstal tam v bláhověm přesvědčení, že se do své vysněné země můžu podívat kdykoliv. Ve volných chvílích jsem cestoval po Evropě, navštívil jsem Maroko, Indii. Sportoval jsem – plavání, jezdectví, šerm, bojová umění, zápas. Když se politická situace změnila, vrátil jsem se zpátky do Čech.
Díky znalostem němčiny jsem se mohl uchytit u německých či rakouských firem. Zakotvil jsem u velkého výrobce kuchyní, kde pracuji jako country manager pro Čechy, Slovensko a Polsko.
Zaměstnání mi dává potřebnou volnost, jsem s prací i s lidmi spokojený. Jsem ženatý, mám dva kluky 14 a 19 let. Bydlíme kousek u Prahy. Na sport mi čas nezbývá, trochu jsem zpohodlněl, jestli se to při práci na domě či zahradě dá takto nazvat. Mým snem je postavení tzv. autonomního domu, který je rovněž popsán v románu.
Vracím se k psaní, se kterým jsem v průběhu času začínal a končil. V době možností, které poskytuje internet, je to docela lákavé. Vzpomínám na staré zážitky, oprašuji šuplíkovky a postupně je budu umísťovat na server. Taky se mi v hlavě rodí druhý díl románu, který se bude odbývat v historické době, kde nechám vyniknout staré Kelty. Můžu se aspoň ve fantazii pokusit vytvořit lepší svět, než ten, který byl v 1.díle nenávratně zničen.
Hudba? Mám dost široké spektrum. Sám jsem hrával na kytaru – trampské a folkové písničky, vybírám si z každého žánru, co se mi líbí. Dostal jsem se i ke klasice. Před měsícem jsem narazil na CD Pavla Šporcla „Sporcelain“ a neskutečně mě fascinuje. Nikdy jsem housle moc nemusel, ale to co náš virtuos předvedl, je nepopsatelné, musíte to slyšet. Zkuste si poslechnout jeho Surprise, Violin1st, Requiem, Dimenticare Palermo. Spolehlivě vás vyzvednou do vyšších sfér a nechávají vás tam po celou dobu pobývat. Nikdy jsem nezažil, že můžu jednu skladbu poslouchat třeba stokrát za sebou, aniž by se mi omrzela.
Mám rád inteligentní a vtipné lidi. Pokud je někdo na podobné vlnové délce jako já, je to super.
Zvířata jsem měl rád od malička, kdysi jsem chtěl být zvěrolékařem.
Dočetli jste až sem? Tak to máte výdrž  Dík za zájem.