Profil autora kulí očko

Nuže tedy pár vět o mojí maličkosti Jsem vzrůstem menší, spíše příslušnice trpasličí rasy.Oči mám prej obrovský jako tenisový míčky, trošku větší nos, krátký nohy, vystouplý klíční kosti a bez brejlí nebo kontaktních čoček mám tendence narážet do věcí kolem:) Žiju střídavě s úspěchy a neúspěchy už nějakých těch 18 let.Za největší výhru považuju nejspíš to, že když každý ráno po probuzení rozlepím oči, svět tady pořád je (i když třeba na zrovna ve stavu, v jakým bych si ho přála). Ráda kreslím a jinak se výtvarně angažuju (nevydržím chvilku aniž bych něco dělala s rukama).Jsem úchyl na kaštany - kdykoliv na podzim nějaký zahlídnu, nemůžu odolat, ale prostě ho musím sebrat a nacpat do kapsy;) Miluju čokoládu, sojové kmeny, lahůdkový droždí, slunečnice, fialovou barvu, puntíky, obrazy Alfonse Muchy, domy od Gaudího, bublinky, který zůstanou ve vaně po horký koupeli, a taky se neobejdu bez hudby, i když díky naprosté absenci hudebního sluchu se uplatním pouze jako pasivní posluchač:) Jsem chorobně zvědavá, nedochvilná, někdy až moc ukecaná a někdy zase zamyšlená a mlčenlivá.Śpatně se seznamuju, a nejspíš nikdy nebudu patřit k těm typům lidí, co prostě přijdou, se zářivým úsměvem řeknou ,,Ahoj" a baví se s váma, jako by vás znali už 20 let.Nesnáším veřejné projevy a hrozně nerada uznávám, že mají druzí lidé pravdu. Jsem chorobný čtenář, a když mě nějaká knížka opravdu chytí, prostě si zalezu někam do nory a zde bez jídla, bez pití a bez kontaktu s okolím setrvám, dokud ji nepřelouskám.Neustále a periodicky se vracím k Sophiině volbě, Kmotrovi a Světu podle Garpa, který znám už prakticky nazpamět, a stejně mám na jejich konci vždycky pocit, jako bych je četla poprvé :) Mým životním snem je otevřít si malinkatou čajovnu, provoněnou vanilkou a levandulí, s krásnejma barevnejma polštářema a hudbou od Simona and Garfunkela. ... A životní motto? I pád na držku je pohyb kupředu :D ... Svět je kapkou bláta visící v nekonečnu a člověk je zvíře, které udělalo kariéru.