Kdysi studovala hotelovku. A pak se nechala vyhodit z bohemistiky. A na jaře 2017 se blázni na famu rozhodli, že prý ji tam chtějí.
Jak bylo psáno o Honzlové: "Příliš okázale zdůrazňuje svou pochybnou inteligenci, zakládá si na tom, že má maturitu, čímž nebezpečně rozsévá komplexy a matoucí pocity mezi členkami souboru. Čte nezdravou literaturu a šíří ji mezi nimi tím, že jim o nich vypráví. Jde zejména o buržoazně úpadkové autory..."
Irving, Bukowski, Exupéry.
Verše ráda píšu, ale nerada čtu. Výjimkou je Hálek. Tolik sentimentální, ale tak krásné:
"Bůh povolal mne do ráje,
bych tam učil zpěvu.
»Ne dobře být mi samotnu!«
A Bůh mi stvořil Evu.
Ne žebro vyňal z ňader mi,
leč srdce mého půli,
a proto se tak rádo teď,
to srdce k Tvému tulí.
A proto tak se divná teď
mi touha v srdci hostí,
a jest mi, jak by srdce nám
zas měla v jedno srosti.
A proto, když jsem daleko,
zpět noha marně kráčí
a u srdce mi bolno tak,
že jest mi — ba až k pláči."