Nepovažuji za vyloučené, že mé básně bude někdy někdo číst. Třeba já sám. Nevím sice, proč bych to dělal, a taky nevím, kdo by mě k tomu mohl přinutit, ale v tom to právě vězí: že to nevím. Nějaká vyšší moc mě popadne za límec a strčí mi čumák do vlastního tentononc. //Ivan Wernisch Máš to rád když den posype tě popelem Jó, mám to rád když mi popeláři končej den Tím rachotem jo, tím rachotem Máš to rád když den posype tě popelem A duše na talíři rozprostřená je jak lágr Sebe si nesu svůj otrok sebe negr A duše na talíři rozprostřená je jak lágr Sebe si nesu svůj otrok sebe negr //Jáchym Topol Dum spiro, spero.