Profil autora Barčín

Narodila jsem se 23. 9. 1993 v Mladé Boleslavi. Bydleli jsme v Neratovicích u babičky, pak v Ostravě u babičky, nějakou dobu v Praze bez babičky a když mi byli dva roky, přestěhovali jsme se do Liberce. Bydliště jsme měnili ještě dvakrát, ale pokaždé v rámci města. Ve vile na Starém Městě, což je jednoznačně nejhezčí část Liberce, bydlíme už deset let. Mám to blízko do lesa, na hory, ale i do centra, knihovny, bazénu a do školy. Od domova k mojí skříňce č. 48 na gymnáziu F.X.Šaldy to trvá celkem 30 minut tramvají, autobusem a pěšky. Já osobně jsem ohromně ráda, že chodím na gympl. Když občas potkám svou bývalou spolužačku, obejdu jí velkým obloukem a nebo hrozně spěchám. Kamkoli. Samozřejmě, je tam pár lidí, s kterými si mám co říct, ale rozhodně to nevyhledávám. Zato naši třídu miluju. Myslím, že jsme báječný kolektiv, a profesory je legrace (když ne, děláme si legraci my z nich) a navíc se celkem ráda učím. Já vím, vypadá to ujetě, ale mě to vážně baví. Kupříkladu si vždycky připadám hrozně chytře, když správně vymyslim vzoreček nějaké organické látky. A když se vzorec na tabuli neshoduje nejen s tím, co mám v sešitě, ale ani s množstvým logických informací, které jsem schopná pobrat, napíšu si při hodině úkol z matematiky a uklidňuju se tím, že za to můžou moje vlasy. Jsem totiž blond, ačkoli to nerada přiznávám a všem neúspěšně podsouvám, že mám světle hnědé vlasy. Nejvíc mě baví jazyky, tedy angličtina a němčina, které mám ve škole, plus kroužek francouzštiny. Ráda bych se časem naučila i španělsky nebo italsky. Nejspíš zvolím italštinu, protože můj učitel na klarinet je Ital, tak si budeme moct pokecat v jeho rodném jazyce. Mimochodem, klarinet jsem zezačátku nenáviděla, stejně jako flétnu, na kterou jsem hrála předtím. Ale po prvním roce, kdy mi učitel tvrdil, že mi to jde dobře, jsem si řekla, že je škoda, aby mi to šlo a nebavilo mě to. Tak jsem začala doma občas hrát, dokonce i vážnou hudbu poslouchat a tak mě to chytlo, že si život bez klarinetu nedokážu představit. Učím se hrát stejně dlouho, jako chodím na gympl(takže se to dobře počítá :)), tj. čtyři roky, přičemž už druhým rokem hraji v dechovém orchestru. Což je ještě lepší, protože není slyšet, když spletu noty. Ještě raději než klarinet mám malování. Nebaví mě koukat na cizí obrázky, to si pak akorát říkám, jak to sakra dělá? Ale sama kreslím se stejným nadšením, jako zpívám. Narozdíl od výtvarného projevu se bohužel mé nadšení neodrazí ve zpěvu. Jinými slovy, zpívám hrozně. Ale ráda:). Třikrát týdně běhám. Ráno, aby mě nikdo neviděl. V létě plavu a jezdím na kole a na raftu. Letos chci vyzkoušet kánoi, loni jsem jela po vodě poprvé a do tak malé lodičky jsem měla strach vlézt. Co se týče zimy: umím jezdit na lyžích, ale těžce mě to nebaví. Prkno je daleko lepší. Je to sice stejná nuda "lanovkou nahoru na prkně dolů" ale aspoň si připadám drsně. Jak ve snowborďácích:)Taky bruslení je fajn, ale nejlepší jsou jednoznečně běžky. Člověk se někam dostane (aspoň většinou, naposledy jsem uvažovala, že si ve sněhu vedle stopy vykopu hrob), potká spoustu lidí (třeba svoji profesorku zeměpisu a matematiky), a tak. A abych nezapomněla na podzim a jaro - nejkrásnější jsou pěší výlety lesem. Obzvlášť v květnu a září, kdy už/ještě je dost teplo, abych nemusela tahat bundu a zároveň není vedro k padnutí. Podzim ostatně považuji za nejkrásnější roční období. Kdo si pod slovem podzim představí nechutnej konec listopadu, kdy prší až sněží, je zima a zataženo, je chudák. Protože podzim je úžasnej přechod z léta do zimy, nad hlavou má člověk modrý nebe a pod nohama mu šustí závěje spadanýho listí, mezi větvemi stromů prosvítají paprsky slunce a pak se dá jít pořád dál a dál navěky... Až jednou umřu, chtěla bych, aby to bylo na podzim v Českém ráji v hromadě zlatého listí... Ve volném čase si většinou čtu. Oblíbený autor se mi určuje dost těžko. Mám ráda třeba Paula Coelha, ale na druhou stranu jsou jeho knížky dost nábožensky zaměřené. Já nejsem vyloženě ateista, jenom nevěřím na boha v tomhle slova smyslu. Spíš tak jako na vesmír, pozitivní energii, a tak. A taky v anděly. S knížkama je to stejný jako s hudbou - čtu a poslouchám kdykoli, kdekoli a prakticky cokoli. U čtení zavrhuju bezduché románky o koních a baletu, v hudbě hiphop, techno a disco. Až teď nedávno jsem začala číst noviny. Články mi totiž vždycky připadaly moc dlouhé a brzo mě to nudilo. Což je docela paradox, vzhledem k tomu, že se tím jednou hodlám živit. Ne teda čtením článků, ale jejich vytvářením, samozřejmě. Nejsem si jistá, jestli mám na to, abych se živila jako žurnalistka, ale jiné vhodné povolání mě nenapadá. Rozhodně odmítám dělat cokoli, v čem bych uplatňovalo fyziku nebo zeměpis. Když o tom tak přemýšlím, asi bych měla uvádět jenom tu fyziku, protože nikdo by nebyl takový sadista, aby vymyslel povolání, kde bych musela pracovat s tím, co v zeměpise bereme. Doufám. Oblíbená barva se taky vybírá špatně. Asi fialová a žlutá. A khaki zelená A černá. vlastně všechny kromě růžové. vždycky záleží taky na odstínu, kombinaci, vzorku, materálu, ... Oblíbené jídlo je jednodušší: Těstoviny v jakékoli formě a vůbec italská kuchyně. Asi dám opravdu přednost italštině před španělštinou:) Taky miluju čokoládu, ale to asi každej. Takže na závěr: Do nového roku hodně štěstí, lásky a čokolády:) 3. 1. 2009