Profil autorky Philosophic Theory

SOUČASNOST:
Ztratila sama sebe.

MINULOST:
...Ztracená v umění... Nebo taky možná ne. Možná jen chorobně šílený a narušený člověk nebo příliš podrážděná osobnost s názory v básních, které si stejně každý musí odvodit, pokud umí číst mezi řádky. Úspěchy žádné, jen spousta snění a skutek utek. Občas je potenciál, občas je jen útěk k umění. Střední za mnou, vysoká nic moc a já stále nevím, jak naložit s tím málem co mám, ale co... snažím se.
Na světě miluji čtyři věci:
Lásku, která je mou inspirací,
knihy a psaní, které mě vzdělávají, učí a rozvíjejí můj charakter,
hudbu, která mě provází životem tak mocně, až je důvodem k úsměvu...
a nakonec miluji samozřejmosti.
Takové samozřejmosti, jako že si v pátek večer zajdete zaplavat, a pak vylezete ven s mokrou hlavou se strachem z nastydnutí a nadechnete se toho bezchlornatého studeného vzduchu a pak si dáte horkou čokoládu z automatu. Nebo takové ty samozřejmosti, jako když si sednete s hromadou kalorických bomb, čokolád, brambůrků a smějete se filmu, který jste viděli už milonkrát. Samozřejmosti, kdy popíjíte skleničku vína, smějete se s přáteli nebo pokuřujete vodní dýmku v čajovně a posloucháte orientální hudbu nebo běháte na dlouhou trať se sluchátkami na uších a čistíte si hlavu od všedních starostí. Samozřejmosti, jako když s maminkou pečete vánoční cukroví a vzpomínkami vám to připomíná kouzelné kouzlo vánoc z dětství a když pak jako dospělí upečete vlastní dort můžete se hrdě poplácat. Můžete držet svojí Lásku za ruku, až budete padat při jízdě na bruslích, stejně jako vám bude oporou po zbytek života.
 
Permanentně si stěžuji na svůj život, když se mi nedaří. Ale miluju pošetilost života, jeho krásu v samozřejmé jednoduchosti a občasnou lehkost toho, co člověka může donutit k úsměvu.