Profil autora Dedillope

Třeba jednou bude svět stát za víc, než se zdá ted.. Chci tě ještě někdy vidět vidíš mne pořád teď ale pak být nemusí v hlavě vzpomínky proletí v náruči jiného on není ty co bylo se rozbilo a tisíc kousků špatně se hledá víc nenajdeš čím žít jsi schopen byl minulost v budoucím tažení máš navždy mou lásku i po smrti. epitaf: ze strachu a zoufalství pod hvězdným nebem dali svým životům navždycky sbohem myslete na ně ve zlém tak jako za jejich života A z kostelů tlučou zimní zvony- přebijou všecko cos pochopil ?????????? ????????? ???????? ??????? ?????? ????? ???? ??? ??? (Srdce se nikdy neprojeví okamžitě, skoro nikdy okamžitě nezměří, nakolik je zasaženo. Dojde k tomu až později, když se krásný nebo strašný okamžik stal minulostí, když se změnil v tu zbytečnou věc, jakou je vzpomínka) v pozdních okamžicích podzimní lásky umírající máme zvlhlé vlásky a duše lehké tóny hrající máš žeton do automatu šeptajícího... že v tomto životě bychom to měli dohrát dál než po patu z kombajnů smutků zní mambo syčíš mi řeko do spánku zpovzdáli a hvězdy cinkají ...mou lásku nezvládly málem jsme se z toho snu nevrátili oba ty i já ...sladce se na něj vzpomíná těžko se opouští - rozervaná srdce ...máme hluboko po našem snu saháme je na plátnech našich cest tam mu to nejvíc sluší tam necháme se vést velká plocha červené kus černé a duhová celá budoucnost příšte až půjdeš zas kolem pukne mi srdce když budu ti muset říct sbohem Lásko Tu tvoji krásnou tvář mám pořád v hlavě byls jak můj anděl nad hlavou svatozář padlý anděl s ulomenými křídly který mi lítá stále nad hlavou. Tělo svý polož na jinou beztak nemiluješ ani já držím, hladím a přeji si abys byl někdo jiný nic necitím duše věrna jinému zešílím. Musela jsem tě najít, abych tě mohla ztratit. Kdyby moje vnitřní hlasy mohly mluvit- křičely by zkurvený světe!!! jak náký ufňukaný malý děcko, který chce hračku tak jako já tebe.. Mám prázdný ruky a plný srdce touhy po tobě. Není tam místo na jinou zkurvenou lásku.. NOČNÍ MŮRA Slib že si nic neuděláš! Vždyt ti to může být jedno! Ne není. nezapomenu ani já nikdy (jak bychom jenom mohli?) Ještě mě naposled polib a hlavně už jdi nemůžu ti dát šanci nemám už na výběr Vidíme se naposled tak ještě nechod.zustan co nejdyl Už musím pochop to chci být sám. NE ještě zůstan.. A proč pláčeš? protože je to ta nejtěžší věc, kterou udělám. To už si ani nenapíšem prostě nic? Kdyby jsi si to rozmyslela... Chci tě ještě někdy vidět... Nechávám ti tu své srdce ztratil jsem tě protože jsem si za to mohl. Nikdy na tebe nezapomenu MT:-*:-*:-* Budeš mi strašně chybět sbohem lásko. Užívej si života máš ho ještě hodně před sebou (snad nechceš umřít jako já) Postav mě na trať a napal to do mě svou-dvě-stě-padesát-kou za hodinu Možná konečně ožiju. Dej mi pít z tvého poháru nelásky ke mně, abych neměla potřebu TĚ milovat. Klidně běž, vytrať se mi z života, když chceš ale vymaž mi vzpomínky a já už nebudu muset vzpomínat. Dej mi mapu na cestu, kterou se mám bez tebe dát. Za mým pláčem skrývá se něco víc než zdá se i v pouhých představách olizuješ mě možná z lásky a já myslím na smrt krásných srnců to nemůžeš vědět dívám se možná zamilovaně pouhý odhad to co jse děje tam uvnitř tělesné schránky nemá nic společného s tím na povrchu hladíš mě a objímáš chceš mě vlastnit ovládat a vysát do poslední kapky ne že by se mi to nelíbilo ale... vždyt my dva k sobě patříme!