Profil autora Cabicar

Narodil jsem se jako docela malé dítě. Nepamatuji se už kterého roku, ale určitě to bylo 13. prosince, což se dobře pamatuje,jelikož se to náhodou shoduje s datem mých narozenin. Když mě sestřička, co dříve pracovala v řeznictví, měla na váze, zeptala se tatínka: "Tři devadesát sedm, můžu to nechat?" Otec zmateně kývl a tak si mě nechali. Když se tak stalo, byl jsem z té změny natolik překvapený, že jsem téměř rok neřekl ani slovo (což, jak mnozí poznamenávají, musely být příjemné časy) a vypadaly mi všechny vlasy. Babička si podle fotografie myslela, že jsem neměl vlásky ještě v sedmi letech, dokonce se hrozně vyděsila té ošklivé, špinavé jizvy uprostřed hlavy, naštěstí jí maminka uklidnila, že jenom to album drží vzhůru nohama. Nevím, jak jsem přišel na svět, maminka tvrdí, že mě přinesl čáp a teta zase, že jsem vypadl tátovi z oka, s tím souhlasí i bratr a dodává, že rovnou na beton. Maminka říkala, že jsem byl hrozně krásné dítě, jednou prý se mnou byla na hřbitově a hrobníkovi jsem se tak zalíbil, až se maminky zeptal, jestli si mě může pochovat. Rodiče ze mě chtěli mít tvrdého muže, povedlo se jim to jen na půl: jsem natvrdlý. Mám dva rodiče, nevím kolik jim je, ale máme je už dlouho. Tatínek má šedé vlasy, maminka kudrnaté a dědeček už jenom hlavu. On je jako malý, jednou si s námi chtěl hrát na indiány, ale jeho už skalpovali. Ze sourozenců vlastním dva bratry, sestru a televizi, našeho největšího sportovce, která běží dlouho do noci. Taky máme doma psa, když přijel strejda, museli jsme ho vždycky zavřít do pokoje, aby tolik neštěkal. Sestra má blond vlasy, ale nevím to jistě, od rána jsem nebyl doma. Posledně se zkoušela obarvit na brunetu, což je pro blondýnku umělá inteligence. Teď zrovna drží česnekovou dietu. Ztratila pár kilo a spoustu přátel. Ale sestra asi stejně nepatří do rodiny, protože já mám dva bratry a ona tři. Co se týče mého vzdělání, je velice prosté. Po přípravkách v jeslích jsem hladce prošel do církevní mateřské školky, kde jsem platil za velice zbožné dítě. To nám jednou sestřička Voršilka dávala hádanku: "Je to rezavé, žije to na stromech a jí to oříšky - co to je?" - a podívala se na mě. "Normálně bych řekl, že je to Veverka, ale jak to tady znám, tak je to zase Ježíšek..." Tedy, po období, kdy jsem byl na mateřské jsem se uchytil na základní, jako žák. Do školy jsem chodil jako malomocný, stále jsem čekal, co mi odpadne. Hned zpočátku jsem se musel naučit dvě základní školní pravidla: pravidlo číslo jedna: "Učitel má vždycky pravdu!" pravidlo číslo dvě: "Když ji nemá, platí pravidlo číslo jedna." Učili jsme se k tomu takovou mnemotechnickou pomůcku: Žák: "Hora je vysoká." Učitel: "Nikoli, hora je vysoká!" Žák: "Nebe je modré." Učitel: "Nikoli, nebe je modré." Žák: "Země je kulatá." Učitel: "Nikoli, země je kulatá." Protože učitel to ví vždycky líp... Systém známkování byl různý, měli jsme přísnou učitelku, když někdo uměl, dostal samozřejmě jedničku, ale pokud neuměl, bez milosti psala dvojku. (Zde jsem nucen upozornit, že celý text je vymyšlený a jakákoli podobnost se žijícími osobami je čistě náhodná.) Nakonec jsem prospěl chvalitebně. A to i přesto, že jsem se před každým zkoušením odvolával na pátý článek rezoluce o lidských právech z r.1948, kde se jasně říká, že nikdo nesmí být mučen. Horší to bylo s učitelkou češtiny, přikládám zde ukázky z mých prací, aby každý mohl posoudit, žejsem byl prudce inteligentní už od dětství: Karel Hynek Mácha byl romantik. Ve svém románě ve verších Máj popisuje přírodu před popravou. Máj se stal jeho největším šlágrem. Chtěl čechům Waltera Scotta nahradit Márinkou. Krutou ironií osudu bylo, že hasiv stodolu zemřel v den, kdy se měl vdávat. Kdyby K. H. Mácha byl déle ženat, věděli bychom více o jeho životě v podání jeho manželky. Teď stojí jako socha pod Petřínem. Karel Jaromír Erben zase napsal baladu noční košile. Byl znám tím, že složil kytici z košile, z vrby, z pohlednice a ještě z jiných věcí. V jedné básni jel otoman lesem a tam ho přepadla lesní panna. Známá je jeho balada Poběhlice, kde se straší, zato balada vodník se opisuje v jezeře. Ve svatební košili dokázal výtečně čtenářům představit zvukomalbu. Josef Kajetán Tyl - rodák ze Strakonic, se narodil v Kutné Hoře. Byl buditelem a měl Jiříkovo vidění. V divadle se mi moc líbila jeho švanda o Dudákovi. Kolovrat: "Dej mi chlapče živé nohy!" Mikoláš Aleš pokreslil mnoho čítanek. Mickiewicz žil v období revmatismu. Obsah svatební košile: Když přišla dívka s milencem ke zdi, napřed pustila ducha a pak použila lsti. "Špatná je rado baba tvá!" Samo chaloupka slovy: "A ty mor ho, hoj, mor ho!" V básni "Mor ho!" vyjadřuje tužbu národa žít konečně v míru a klidně pracovat. Fráňa Šrámek napsal Splávek. Pověst například je, když babička říká, že dříve byly hodné děti. Ani můj sloh se jí nelíbil, i když nevím co jí vadilo. No co je směšného na větách: Můj bratr je na vojně desetníkem. Hyena půl zdraví. Usekali jim ruce a nohy a vyhnali je ze zámku. Když neviděl jinou záchranu, tak Honza uchopil pěst a uhodil ho do čela. Pohádka končí svatbou těchto dvou králů. Napíšu si večeři a zhasnu dveře. Úsloví: "Doma jim to klape", znamená, že jim to doma bouchá. Vegetarián nejí maso, protože je to pro něj zakázané ovoce. Tak jsem se lekl, až mi začalo bučet srdce. Středoškolák je člověk, který chodí do školy jenom ve středu. Moje maminka nikdy nepokazí legraci, ale také ví, kdy smí přestat. Její dosti drobná postava a krátké nohy okolí nepřevyšují. Její obličej je kulatý, za kterým se ukrývá veselá, načervenalá tvář. Děda prohlížel drátěný plot s mým bratrem a potom ho natřel. Návštěva přišla v nepříčetnou chvíli. Na zajíce šel děda s tatínkem a střeleného ho přinesl domů. Byl jsem šťastný, že jsem zachránil požár. Viděl jsem babičku v rozhlasových novinách v televizi. Líbila se mi socha starého Jiří. Černá hodinka byly, když se držela noc. Rybník je tak hluboký, že uprostřed nestačí ani můj natažený otec. Chlapec vyndal z financí peníze. Emancipace je, když třeba ona neumí vařit. Budova byla obílená na žluto. Můj bratr je na vojně desetníkem. Hyena půl zdraví. Zdědil po matce vážnou chorobu, kterou nevýslovně miloval. Na táboře se mi moc líbilo, hlavně ve stanu, kde mě nikdo nenadával, abych nebouchal dveřma. Byla nadosmrti mrtvá. Jednou na mě ukázala a chtěla zájména. Trhnul jsem sebou: "Kdo? Já? Proč?" Bylo to poprvé, co mě pochválila, i když jsem byl úplně mimo. Jindy zase, když jsem napsal "abstrouhat", v domnění,že takové cizí slovo nikdo nezná mi dala za trest napsat: "Používat cizí termity je rizoto, i když si připadám jako suterén", ale když jsem jí trest odevzdal, dala mi za 5, přestože jsem se bránil, že si to nezasloužím. "Já vím," - pokývala smutně hlavou "ale vyšší stupeň nemáme." "Zkoušels někdy přemýšlet?" - zeptala se mě po chvilce. "Zkoušel." - zalhal jsem si. "A na co jsi přišel?" "Že to nemá cenu." "Aha, no, už Darwin varoval, že ne z každé opice se vyvinul člověk, ale jak tě poznávám, začínám souhlasit s názorem, že život skutečně není nic jiného než způsob existence bílkovin." A to všechno jenom proto, že na téma práce: "Nehrajte si se zápalkami, vzpomeňte na velký požár továrny!", jsem napsal: "Neplivejte ne zem, vzpomeňte na potopu světa!" To učitelka přírodopisu byla lepší, všemu se jen smála, jako když jsem řekl, že ryby máme šupináče a nešupáky. Ale všiml jsem si už tehdy své slávy, když se mi podařilo vyslechnout u sborovny, jak jsem senzací dne: "...Měli jsme téma operu a on napsal, že opera je když muž zabije ženu a ona nekrvácí, ale zpívá." "To já se ho zeptala, kdo to byl Antonín Dvořák, z něho vypadlo, že zbrojař!" Nevím, čemu se smáli, náhodou moc dobře vím, že jsme se učili, že vytvořil řadu děl! I moje absence byly problematické. Časem nezabíralo už ani to slavné: "Ujely mi eskalátory..." A když jsem přišel o tři hodiny pozdě, že je takové náledí, kdy udělám jeden krok a dva jedu zpátky, tudíž jsem se musel otočit a jít směrem domů, dostal jsem málem nafackováno. Se závistí vzpomínám na spolužáka z Afriky, který přijel v půlce školního roku s tím, že mu ujela karavana. A co teprve poznámky! Psal na tabuli neslušná slova, včetně mého jména! Směje se mi do očí za mými zády! Celou korespondenci dovršil můj otec, který na poznámku: "Váš syn při vyučování neustále mluví!" - v dobré náladě odepisoval: "Buďte ráda, že k vám nechodí jeho maminka." nebo: "Smrdí! Umýt!" - a otec na to: "Nečuchat! Učit!" Maminka zase pomohla svou omluvenkou sestře: "Omluvte neustálé pozdní příchody mé dcery, protože má ještě tři sestry, ale jenom jedno zrcadlo." Ještě bych se měl zmínit o dějepisci, ten také vlastnil svůj sešítek s mými pracemi typu: Hlavním stavebním kamenem tlupy byla žena. Neandrtálec měl klenuté oblouky. Někdy se jim podařilo ulovit mamuta tím, že si nabrousili pazourek. Vládnoucí vrstva v Egyptě - faráři. V Římě žili patricijové a playboyové. Perikles vydal zákon, že chudí měli vstup do kina zdarma. Nejvyšší bůh byl islám. Alláh se zjevil Islámovi. Posvátné město na Arabském poloostrově je Mekeke. První státní statek na našem území byl Salámův kmenový svaz. Když některý Slovan zemřel, dali ho do popelnice. Tam jim pokládali jejich oblíbené předměty: zbraně, koně, šperky nebo manželku. Z onoho šlechtického rodu zůstali na živu jen dva pitomci. A tu kněžna uchopila meč a začala střílet na dorážející Tatary. Pořádali loupeživé zájezdy. Třicetiletá válka trvala osm a půl roku. Babyloňané stavěli kravíny pro své velbloudy. Při křižácké výpravě na Rusi nejprve všichni cestou zemřeli a pak se vrátili domů. Pěstovali obilí, které museli dovážet z jiných států. Mumie je lidská křížala. Trut se vrátil do Trutnova a řekl, že se vrací. Jan Hus: Narodil se v hostinci u Prachatic. Studoval v Praze, kde se stal kabelářem. Psal knihy o knihkupectví. Hus byl reflektorem pražské univerzity a napsal výklad desatera a pátera. Povoláním byl kacíř, kázal bludy a proto ho arcibiskup nechal uvrhnout do klenby. Všechny lidi kolem sebe převyšoval tím, že stál na kazatelně. Vynalezl háčkování. To, znamenalo, že odstranil ze staré češtiny všechno co se dalo a ponechal jenom háčky a čárky. Jeho stoupenci byli husaři. Hus obhajoval své učení před konzumem Kostnickým. Byl v takové přízni na královském dvoře, že ho milovala i královna a byl upálen na českomoravské hranici. Jan Žižka pocházel z tábora a opíral se o Prahu, nejčastěji bojoval s křižáky a jinými tehdejšími památkami. Žižka bojoval u Domažlic palčákem. Josef II. vydal toaletní patent. Karel IV. říká se o něm, že byl otcem Vlasty. Staral se jenom o dějiny. Měl celkem 4 manželky. Jeho poslední paní se jmenovala Karla IV., byla silná, lámala meče a proto ho přežila. Dal také postavit Karlův most zpevněný o vajíčka natvrdo. Byl zakladatelem univerziády, která byla nejstarší ve střední Evropě. Postavil si hrad Karlštejn, aby si mohl v klidu stěžovat na své manželky. Tam nesměly ženy chodit, podle pověsti mohly chodit až později, ale jedna po druhé. Stal se králem a Císařem a stavěl z hladu zdi. Proto ho lidé měli rádi, zejména zedníci. Karlovo královské roucho bylo často zdobeno drahými sobolími kožešinami, zpravidla z králíků. Obratnou vnitřní politikou se stalo, že měl dva syny. Když nebylo co jíst, povolal do země brambory. Absolventům univerzity kázal říkat: "nezbední bakaláři". Před smrtí si nechal ztělesnit svůj životopis a zemřel na sklonku svého života.