Jsem hřehká žena,
jak z růže ctnost,
co přeje si být ctěna,
a nepřejdna v nevinnost...
Jsem tváří hrůzy,
v nočních tmách,
Dcera nebásnické lúzy,
co nebude mít svatozář...
Jsem žena nenávisti,
zrozená z věčného ledu,
tak proto nezávisti,
že tu neutonu...
Jsem malý noční skřítek,
co vyvolává démona noci,
otvírám desku s Pandořiných skříněk,
A už mám Tě ve své moci...
Jsem nenapravitelná hrůza a děs,
prostě jen otravný lidský tvor,
nademnou by chcípnul pes,
jak z Yettyho z ledu a z hor...
Jsem Tvých snů nočních můrou,
hůlkou ovládám Tvé emoce,
řídím se hnusem s Tvojí múzou,
Jsem Tvá každoení iluze...
Jsem v Lásce Tvé ztracená,
jak malý černý brouk,
jsem hrůzou snů zbavená,
jako hnusný bílý sloup...
Jsem Tvého srdce temnotou,
co úspěchy Tvé drásá,
jsem Tvou všeobecnou samotou,
co Tvojí lásku spásá...
A tohle, a ještě více jsem,
chápu, že jsi znechucen,
tak rozmysli si, zda poznam mě chcem,
k tomu jsi však nenucen...
Tak ohrunujte na mě nosy,
nad paní věčného strachu,
na mě... Vládkyní noci,
co rozplyne se v prachu...
Tak mě ani neuznávej,
když o to vlastně nestojíš,
hlavně mě nenávidět nepřestávej,
ať si zbraně nezbrojíš...
Tak tu máte báseň o mě samé, co nikoho zajímat stejně nebude, takže si dejte trochu laté, a ať z toho nic nezbude...
A kdyby jste si mě někdo s nějakou náhodou oblíbil, tak mě tady můžete kontaktovat pomocí vzkazů, či na emailu: m.hell@klikni.cz
To by o mě bylo asi tak všechno, protože už teď dost pochybuju, že jste se dostali až sem..
Takže dík za návštěvu profilu, a snad nebudete moc znechuceni, protože já přesně vim, jakou "ochotou" jste opředeni...
(Ještě bych tu asi měla napsat ěnjakej úspěch.. Tak fajn. Jedinej můj úpěch je to, že ještě žiju... Ale s tím nejlepší upírem na světě, s kterým se brzy spojím ve svazek upírký se spoustu malými upírčátky :o)
Tak jo, přeháním, snad tak hrozná nejsem :D
A asi jako každej básník tu doplním na závěr několik citátů...
Jsme dva. Dva na všechno. Na lásku, na život, na boj a bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, dva na život a na smrt.
Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
Od té chvíle, co miluje, nevidí ani nejmoudřejší žádnou věc tak, jak opravdu vypadá. (Stendhal)
Jsem krutý i něžný – jsem život.
Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala. (Francis Bacon)
Pokud je život jen jedna dlouhá a bolestivá sebevražda, je mým snem zemřít, sic je nyní nedosažitelným. Ale plní se někdy sny? (Leedram)
Do literárního světa můžeme přispět svými básněmi, povídkami, úvahami nebo fejetony. Ale pro některé zůstává tento svět uzamčen a těchto jedinců od roku přibývá... (Leedram)
Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.