Život je jak velký řetízkáč, který se točí tak strašně rychle, až se z toho sem tam motá hlava. Motá tak, že nevíš kde je nahoře, kde dole. Ale když se neudržíš a pustíš, poznáš kde je dole hned a tvrdě. Máš ale šanci, můžeš se vyškrábat na řetízkáč zpátky. Třeba při tom ještě párkrát spadneš, ale máš tu šanci. Jen nesmíš zůstat sedět na zemi a brečet nad rozbitým kolenem. Asi jsem si to v minulých týdnech uvědomil. Jen nevím jestli získám někdy to, co jsem pustil já. Nevím. Pokusit se však o to, za to stojí, to už vím. Snad se mi to podaří. Snad.