mám špatné životní období, které trvá příliš dlouho (už tak 24 let) a obvyklé autopsychosanační techniky prostě nezabíraj, takže zkouším slovní placebo, za kteréžto grafomanství se omlouvám, lebo to stejnak nepomáhá, co si budem povídat:) Oblíbených autorů by se pár našlo...z našich básníků je to František Gellner ( do volného verše asi nikdy nedorostu..a taky se příliš neprožíval:) Reynek (pocta Vysočině drahokamy vykládaná)..no a z prozaiků nedám dopustit na Terryho Pratchetta a Douglase Adamse, pak Josepha Hellera a Johna Irvinga...takovou tu středoškolskou klasiku, na kterou se nadává, ale pak vám pomalu dochází, že stavět se dá jen na solidních základech. Momentálně jsem ale ve stavu, že po vejšce, kde nás nutili číst největší příšernosti, skoro nevezmu knížku do ruky a mám k tomu fyzický odpor. Snad to přejde. No a pochopitelně největší favorit Pavouček Provazníček, jediný opravdu sympatický osminohý stvoření, který znám, a Mezi brášky a Můj bráška lajdáček - několikadílná gradující sága rodu trpaslíků trumfující i Sto roků samoty.