Profil autorky Saia

Sedíš tu, rozmělněná na tisíc vesmírů
A nepláčeš
Sedíš tu, bez zapálení bojuješ o víru
A nepláčeš
Skelným pohledem, vzpomínáš na zpronevěru
A nepláčeš
Skelným pohledem, těžký vzduch plný éteru
Ale nepláčeš

Toužíš, ve fantaskních řetězcích imaginace
A nepláčeš
Toužíš, v sobě dusíš zakázané citace
A nepláčeš

Sedíš tu, pohledem rezonujícím o vlastní týl
toužíš přestat padat
A hle, ptáš se:

Kdy už začnu plakat?

* * *


Jak hadr na dlouhatánské holi,
jak samotný peršan na bitevním poli.
Jako loutka se zapletenou nití,
jak herec, co potlesk nesklidí.
Jako vyčichnutá vůně vína,
jak na hrobu nasypaná hlína.
Jak prostitutka, kterou nikdo nechce,
jak baletka, které říkaj: „lehce!“.
Jak sněženka, kterou vezmou mrazy,
jak nebožtík, po kterém šli vrazi.
Jako topení na saharské poušti,
jako rýma, co člověka neopouští...

* * *

Jedny z mých nejoblíbenějších básní.

A něco o mně?
Proč.

Těm, co se dočetli až sem, děkuji. =)