Profil autora Expac

Stojím před dveřmi, za kterými se skrývá celý svět. Můj svět. Jsem připraven na cestu strasti, smutku, radosti, štěstí a v poslední řadě i smrti. Osvícené dveře do kterých vstoupit můžu, ale vyjít musím! Nikdo se mě neptá, jestli chci dovnitř. Je to asi jen o štěstí, ale všichni jsou šťastni, že je to tak. Vstoupil jsem do propasti neznámého poznávání. Celou cestu jdu za svým cílem, který nakonec musí skončit. Je to jako bych musel projít křížovou cestu. U každé z kapliček mě čeká postupný kus mého života. Zrození, jako volba, kterou si nemůžu rozhodnout sám. Moje časté otázky: "Proč?" mě doprovází při poznávání každého následujícího dne. Strach, beznaděj, ale i to štěstí mi určují svůj směr i cíl. Potká mě první hřejivý pocit u srdce. Rodina a přátelé zaostávají za jedinečným okamžikem společného souznění. Má snaha žít spokojený život je jako houpačka. Nikdy se nedočkám klidu a bezstarosti?! Ale dočkám! Když už mám pocit, že je nejhůř a svíce se kterou procházím půlnoční stezkou dohořívá, vidím malou záři. Je jen na mě, zdali udělám následující krok, který mě může jako bezvládné tělo shodit ze srázu, nebo vznést do oblak a postavit na zem jako nového člověka. Nic netrvá věčně a i to štěstí, se kterým jsem se vznášel v oblacích musí jednou skončit. Zůstává mi jen pár otázek. Každá začíná slovem proč a každý mi na ně odpoví nevím. ,,Proč bych se měl tedy dále ptát?" Nevím...