Sedím, píšu, nevím co, jsem zděšen! Přemítám myšlenky, safra vždyť já nevím. Co se to děje, mám tu něco psát? Asi ano, tak začnu. No jo, ale kde? Třeba tím že mě baví psát? Jo ano, rád si něco napíšu, ale tohle nemá smysl! Není tu myšlenka, jen věci roztahuju. Tak jako většina básní zde. Kvantita vyhrává nad kvalitou. Já chtěl bych napsat za život báseň takovou, aby se na ní nezapomělo. Jednu jedinou. Píšu jak pocestný, co se rád napije. Píšu abych zahnal smutek a zahřál srdce. Píšu abych se ze psaní radoval Píšu proto abych svý pocity zamaskoval, předal je dál Jo, tak proto tady jsem. Abych se inspiroval, chybí mi část duše. Vím že jsem jednoduchý a tak chci pokročit. Proto vyzývám všechny, ukažte mi cestu jak básnit Miluju básně už jen proto, že se v nich skrývá pravda, ta jenž nesmí být vyřčená nahlas, je tam, jen musí čtenář koukat aby ji našel a až ji najde a pochopí, tak ho u srdce zahřeje. Báseň je pro mne největší umění, ač sám jsem pouho-pouhý amatér.