Profil autora Johndere

Když se John vydával na tuhle výpravu, nečekal, že se to takhle zvrtne. Věděl, že to nebude procházka růžovým sadem, ale tohle bylo moc i na něj. Nejdříve ten nešťastný most, kde přišli o polovinu zavazadel a jeho kamarád Jimi spadl do propasti. A pak tak jeskyňe, která mu zahradila cestu zpátky a zahradila ho od zbytku jeho družiny. Zůstal bez vybavení a sám v neprozkoumané krajině. Aby toho nebylo málo, tak se stmívalo a on nemohl najít nic čím by zapálil oheň a zvuky pralesa okolo ho děsili čím dál víc. Slyšel tiché kroky, které chodili kolem něho v kruzích které se neustále zmenšovali. Bál se nejhoršího. V tom uviděl stín který se mihl jen necelý metr od něj. Zastavil se a vzal ze zad sekeru, svůj milovaný nástroj, který už měl za sebou ne jednu výpravu do cizích končin. Stál a pomalu se točil dokola, v tom za ním zaprskala větvička a vyřítilo se na něj mohutné zvíře, podobné medvědu, s tenkým kočičím ocasem a třemi páry končetin, přičemž na dvou stálo a třetí mělo zvíře nebezpečně vytrčené dopředu. John se skrčil a zvíře přeletělo přes něj a při dopadu málem udělao kotrmelec. Při jeho druhém pokusu byl již John připravený, ale výpad se mu nepodařilo vykrýt a jedna vytrčená tlapa ho nebezpečně sekla do břicha, to bylo však osudné spomalení, takže John stihl zareagovat a prudce se ohnal sekerou po zvířeti, které utržilo hlubokou ránu do žeber. Najednou zvíře zmizelo v houští. John se poděšeně otáčel a čekal od kud přijde výpad. Zvíře zastihlo Johna nepřipraveného a plnou silou mu narazilo s hrozným řevem do zad. John nestačil uskočit a dostal se pod váhu obrovského zvřete. Sekera mu vypadla z ruky a odkutálela se pryč. Zvíře se dívalo na Johna a z pootevřené mordy mu kapaly sliny. John byl bezmocný. John šátral rukama kolem sebe a hledal cokoliv co by mu mohlo pomoci. Zvíře se k němu pomalu sklánělo a smrt se neodvratně blížila. V tom John nahmatal větev. Prudce se s ní ohnal a v poslední chvíli bodl zvířeti do oka asi na pět centimetrů. Zvíře hrozivě zařvalo a bezvládně se skácelo na Johna. Měl štěstí. A na dnešek měl postaráno i o jidlo. Blízko našel několik suchých větví a rozdělal oheň, zvíře naporcoval a opekl, maso nechutnalo nijak výborně ale v této době by John snědl skoro cokoli. Věděl, že dnes nesmí usnout, les může být plný příšer, které by ho mohli roztrhat bez boje. Přečkal do rána bez událostí. Ráno se opět vydal na cestu. Z listí si udělal balení na maso a dal si o nejvíce msa do kapes, nevěděl, kdy se zase dostane k jídlu. Jednu kost vzal, osekl do ostré špičky a schoval jsi ji jako dýku do holinky, kdyby se mu stala nějaká neočekávaná událost, jako předešlého večera. Rána v jeho boku ho bolela a bál se, že se mu do ní dostane infekce, proto ji před odchodem pro jistotu vypálil žhavým uhlím. Pak pokračoval v cestě. Několik hodin se potloukal pralesem, do chvíle než narazil na vyhaslé ohniště a kostru zvířete. Tady už byl!! To ne, celou dobu se motal do kola. Vyrazil opět a za nějakou dobu dorazil na vyšlapanou pěšinu. Byl skoro večer a pěšina pořád nekončila, když v dáli uviděl mihotavý plamínek ohně.