Profil autora miksik

Rodina Cítím jak rakovina zmocňuje se mých plic, ať žere je ta bestie víc a víc. Alkohol působí jako zdatný komplic, ať nezůstane z mých buňek nic. Nechci už cítit nikdy žádný cit, s bezcitností chci se políbit. Láska ,krása, nenávist a zloba je jedna stejná rodina, stejnej hnus stejná zplodina. Jedna po druhé drancuje mou mysl, rozumu pramen dávno už mi vyschl. Jedna po druhé drancuje mou duši, duše chce pryč na tělesnou schránku už buší. Jedna po druhé drancuje mé představy, vlak života už ujel a nikde nestaví. Jedna po druhé drancuje mé bytí, konec nemá cenu žití. Už počítám svou poslední hodinu, počkat stačí zabít celou rodinu.