Studentka střední školy znuděná nutným a okouzlena možným. Začalo to v době pobytu v nemocnici, dny byly dlouhé, po infekčním se moc pobíhat nesmělo a v televizi nebylo na co koukat. Tak jsem vzala pero a začala psát. Nejdříve jednu, dvě za den, a pak, když nešlo spát, psala jsem třeba celou noc. Témata někdy přicházela sama a někdy jsem je musela usilovně přivolávat. Myslím, že některé stojí za to si přečíst. Poezii nečtu. Inspiraci hledám v druhých a hlavně sama v sobě. Svůj vlastní psací styl jsem ještě do ruky nechytla, občas píšu volně, jindy zase strojene aby to mělo řád. Před týdnem jsem přes učitelku literatury poslala některé své básně do literární soutěže, zřejmě se to líbilo. Děkuji všem, co mě čtete :)