Dech ženy Jak na podnosu, na řase nese rosu křehkosti. Točí a víří éterem. Věčnost okamžení, kde je a zas již není vždy nové poblouznění. Stojí a mlčí upřeně hledí do očí. Jak z mořské pěny tvořené tělo ženy se poddává. Čí je to dech? Jak z horských vodopádů má nad kamenem vládu dech ženy.