Má osoba je velmi nepředvídatelná, a tak nikdy nemůžete vědět, kdy vás odbiji ledabylou poznámkou v ledovém tónu, nebo budu po krátké chvíli již o něco vlídnější a snad i více komunikativní. Někdy je to se mnou opravdu těžké a chápu lidi v mém okolí, když o mně mají nízké mínění a špatné názory, a to i kdyby se mělo jednat o členy naší rodiny. Jsem spíše ta tichá a mlčenlivá dívka, která je nejraději sama, v nejlepším případě ukrytá před zraky ostatních na nějakém tichém a soukromém místě, kde se můžu věnovat svým spletitým a tak složitým myšlenkám. Největší radost mé zčernalé duši může udělat jedině to, když je obloha zatažena v černém kabátě, z temných mraků se spouští chladné kapky deště a já tak mohu svobodně roztáhnout svá imaginární křídla. Úsměv na rtech mi dokáže vyloudit i pohled na nádherně zabarvenou podzimní krajinu, zvláště v pochmurném počasí spadané listí z opadaných stromů a určitá melancholie, která mi vždy v takových chvílích příjemně pohladí srdce a utiší momentální bolest.