Profil autorky Ricarda Haner Lowery

Básně jsou nesdílnou součástí mého života. I přesto, že se psaní nevěnuji denně a někdy nesepíšu vůbec nic i týdny, tak musím říct - narodila jsem se pro to, žiji pro to a miluji to. V mých tvorbách se odráží kus mne samotné, mého já, mých vizí a cítění. Jsem to já a všichni ti démoni, jimiž jsem sužována. Ale zase nebýt jich, netěším se z úspěchů. Vždycky říkám : "Nerozumíš mi? Čti mě. Čti mé básně a pak porozumíš."
Psaní se jinak věnuji prakticky od dětství, dodnes si matně vybavuji začátky vlastních smyšlených pohádek pro děti. Děti dětem. Nedokážu říct, kolik mi bylo, ale tuším že to byla tak 1. - 2. třída ZŠ, jednoduše doba, kdy už jsem uměla vládnout perem. Ještě stále si vzpomínám na názvy některých těch příběhů, dále pak výrazů v nich, které by v jiných pohádkách jistě nezazněly a ještě stále mě to dokáže bezpečně pobavit a rozesmát.
Texty píši především když mám v hlavě nějakou melodii, která si myslím, že by stála za zhudebnění, někde ve spod šuplíku bych snad ještě našla i něco málo přepsaných písniček od různých zahraničních kapel do češtiny - samozřejmě ale s vlastní myšlenkou, ač některá slova, či významy zůstávají.
Příběhy jako takové nepíši téměř vůbec, sic když už nějaký sem tam vypustím do éteru, ostatním většinou přijdou k mému překvapení dobré, někdy i natolik, že mě nabádají pro sepsání dalších. Můj osobní pocit však zůstává na tom, že na veledíla tohohle typu už nemám vlohy.