Mám tu hodně děl asi, které jsem psala tak před čtyřma lety a teď mě napadlo sem zase něco vložit, protože básničky jsem psát nepřestala. Je to taková úleva, kanál, kterym ze sebe člověk může trochu něco vyplavit nebo si uvědomit, co v něm vlastně je. Tak asi básničky vidím já...a je příjemný vědět, ža stejně divně smutný a další pocity nemá člověk sám. :)