Válka

Válka

Nad obzorem slunce vychází

Do strašné válečné vřavy,

Odvaha hrdinům neschází.

V jejich očích však zračí se strach,

Když před nepřáteli zvedá se prach,

Už nechtějí více slávy.

Hle, jednorožec leží tu v krvi,

Rozhozené má bělostné nohy,

Ač nevinný on padl prvý.

Tak válka den za dnem stále zuří,

Jak lítá bouře životy moří,

Bojují meče, zuby, rohy.

Krvavý déšť z oblohy se snáší,

Teď boj zuří i v oblacích,

Přívaly krve naději zháší.

Neznaje lásku, radost ani přátelství,

Tak zuřivě pro nenávist a vítězství

Bojují jezdci na dracích.

Pod horou trpaslík chystá zbraně,

Že válka skončí, toho se nenadál,

Maličká je teď šance pro něj.

Kentaur a minotaurus proti sobě stojí,

Lidé i elfové z domů vyjít se bojí,

Naděje na spásu však zůstává dál.

Krvavé slunce zas ukazuje tvář,

Bojácně hledí do krajiny,

Kde pohřebních ohňů uhasíná zář.

Šílenství padlo za oběť mnoho nevinných,

Už přichází zima, celý kraj pokrývá sníh,

A svět je zase trochu jiný.