kdo

Kdo

Jak věky s věky se míjí
on jde s nimi
vteřinu za vteřinou
krok za krokem
na křídlech snů
vyzbrojen páskou přez oči
ať nevidí ten zmar
jež po sobě zanechá

černá hříva vlasů
slepené spletené vousy
kusy koží kolem pasu
vinný měch
dubová miska
beladonou ztěžklý dech
ledové oči-propast bezedná
pár vzpomínek z bojů
visí mu u sedla


andělská tvář
samolibý hlas
srdce však černé-
nebije nezpívá

ve chvílích samoty
pokoje od bojů
od kotlů nad ohněm
tišících nápojů
ve chvílích bez duše
cítí se sláb

však stačí zaslechnout
cinknutí lehké
kdy ocel o ocel se otírá
rázem stojí tu tělo vzteklé
mysl se otupí
zbytek citů umírá

v jeden sval přichystán
smysly ve střehu
vražedný třpyt očí jeho
srdce své rozdupe v prach

šanci nedává nikomu
pánem myšlenek svých není
to zkrze něj promlouvá
starých bohů snění

přítel černý co peklo
rychlé nohy jej nesou
do noci klapot kopyt zní
kdo pánem je
neví se
on jeho
jeho on zná

nocí táhnou co husy na jih za teplem
kde cítí krev-
tam pijí
kde cítí maso-
tam jí
kde cítí boj -
tam vyhrávají

eóny věků v životě jeho
kámen v základě pravdy nezmění
jen staří bohové vědí
proč jméno jeho jest
hlídač cest

když v zákrutech osudů
tkanivo životů snove
musí se ohlížet
někdo jeho si hlídá
věčný nepokoj
tanec na ostří nože

tichounký šepot
nocí se nese-
jakmile zaslechne
pravé jméno své
srdce poskočí
ruce radostí mne


bohové procitnou
ve tvářích vepsaný zájem
zazní fanfáry
poháry vínem přetékají
obecenstvo usazeno


hra může započít
právě začíná boj o duše