Na jižním kolbišti

Na jižním kolbišti, kde čas se zkroušeně sklání,

zaznívá zvuk vzdáleného hřebčího kopýtka, jak melodie ve snách.

Jezdkyně v černých šatech, stříbrná výšivka jak lesk v nočním vánku,

její pohled má sílu kouzel, co se zjevují ve stínech.

Žlutorudé střapce, co se vinou jako plameny věčného ohně,

jsou vypletány z koňských žíní, jak věštby

starobylých knih.

Jižní kolbiště, kde se setkávají světy a snové

říše,

je branou do fantazijního kraje, kde duše se probouzí.

V té kouzelné zemi, kde hvězdy padají jako

jiskřící prach,

jezdkyně a její hřebec jsou strážci tajemství a snů.

Zvuk hřebčího kopýtka je klíčem do neprozkoumaných říší,

kde věčné příběhy tkají své nitky v koberci

fantastického světa.