Elfka z podzemí

Když jsem ji poprvé spatřil, dech se mi zadrhl v hrudi. Pod okem má tři znaménka, která varují před temným tajemstvím a nevěstí nic dobrého.

Je to elfka z podzemí, jejíž vlasy dlouhé splývají přes ramena, jako by se kroutily sami

od sebe, připomínající hadí pohyby plné mystiky a temnoty. Její pohled mi srdce roztančí a na tváři úsměv vytvoří. Je ztělesněním Tauriel, smělá a neohrožená, s duší bojovnice. Její zbraní není luk a šípy, ale skicář, kde ukrývá všechna svá tajemství, která na světlo jen tak nepustí.

Jen její přítomnost mi stačí k tomu, abych se cítil spokojený, jako bych konečně našel ztracený kousek skládačky. Pozoruji ji z kouta místnosti, skrývám se za stínem vlastních myšlenek. Je to směs fascinace a respektu, co mě nutí neodvrátit pohled. Možná jsem jenom podivín v jejích očích, Kdo ví . Její jemný hlas, když mluví s ostatními, je pro mě jako tichá melodie, kterou bych mohl poslouchat celé dny. Ale stejně si představuji, jak se její hlas obrací se ke mně, jak proniká mou osamělostí a rozjasňuje tmu, ve které se často ukrývám.

Její ochránce je vlk jménem Fred, temný a nekompromisní, jako stín. Jeho vrčení ti pronikne do morku kostí, ale pokud si ho získáš, uvítá tě jako spojence. Jinak tě bude držet na prahu, dál už tě nepustí. Co vám o ní povím dál? Jen málo, protože s ní sotva kdy promluvím. Za rok si vyměníme tři slova, a to jen když si jdu dopřat džbán chlazení. Její krok je záhadou, jako by kráčela po tenké hraně mezi světlem a stínem.