O panně a rytíři

Rytíř jel přes lesy tmavé,  

k panně své, co čeká v hradě,  

v srdci nes’ svou věrnou lásku,  

v očích odlesky bojů, v rukou zkázu.

  

Ó, rytíři, vrať se k nám,  

věrná panna čeká tam,  

za branou kamennou

Pannou nešťastnou.

 

Panna ve věži na něj volá,  

modlí se k nebesům prosí boha,  

když slyší vítr z pole vlát,  

To rytířův meč, co ze zdi pad.

 

Ó, rytíři, vrať se k nám,  

věrná panna čeká tam,  

za branou kamennou

Pannou nešťastnou.

 

Ale rytíř padl v boji zlém,  

na polích daleko od tebe,  

a panna teď v slzách spí,  

pod hradem, kde kříž  stojí.

 

Ó, rytíři, nevrátil ses,  

panna čeká, pláče dodnes  

za hradbami, kde vítr zpívá,  

láska ztracená se skrývá.