noc

je ticho

svět už dávno spí

jen kdesi v dáli šumí čas

a náhle

teď ! a znovu! teď !

jakoby ze dna studny hlas

potichu volá temnotou

jak stín se plíží

do uší

zašedl dlouhou samotou

nesmírnou tíží

netuší

že každé slovo vyřčené

padá

jak kámen do hlubiny

vzpomínky dávno ztracené

jak rozsypané jeřabiny

na cestě k lesu za vodou

kde zastřelili pro zábavu

když utíkali před smrtí

a ještě uřízli jim hlavu

dva milence

tam na louce

jak laně ve tmě před úsvitem

vrazi mluvili měkounce

na rukách krev

i zbytky slámy

z těch stodol

které cestou vzplály

než ztratili se kdesi v dáli

a ostré břity jejich díla

jen pekelná noc ocenila