Anotace: kategorie:tajemné...
V noci slyšel jen vlků vytí,
co je smyslem života, podstatou bytí?
Člověk, vesmír, rozmanitost?
Osud, náhoda či vyšší bytost?
Cítil se dlouho prázdný a sám,
disponoval však tím, co postrádám
a kousek mojí duše černé,
napraví jeho srdce věrné.
Pak spatřil jsi ji – překrásnou vlčici
na zasněžených pláních tančící,
jak vyje svou smutnou píseň,
Tebe zmocnila se tíseň.
V ten den propadl jsi stínu,
tajemné pavučině splínu,
i slunce přestalo tě hřát,
srdce krvácí žalem napořád.
Tak nabídl své srdce čisté,
nevědomky smrti jisté,
když milovals až příliš,
že to ustojíš, se mýlíš!
Cítil její bolest, žal,
odnášel ho dál a dál,
stále víc jí podléhal,
s neklidnou myslí uléhal.
V nekonečné tmě svítí dva safíry,
kolik zbylo ještě z tvé víry?
Začít bát ses hochu měl
ve chvíli kdy 's ji uviděl.
Tak předhodil své srdce vlkům,
smutný konec jeho dnům,
vydechl naposled jedné noci,
tělo bezvládné obklopili vlci….
Asi by se mi to líbilo víc jako próza - poema nebo tak... :)
11.06.2014 17:21:13 | Hesiona-Essylt
Děkuji. Nějak jsem váhala se zařazením....Snad mi čtenáři odpustí :-)
11.06.2014 20:52:18 | Nio
Nejde o zařazení, ale o formu vůbec. Někdy jsou nucené rýmy spíš na škodu věci.
11.06.2014 21:51:42 | Hesiona-Essylt
Je to citlivá a překrásná báseň...nemám slov, vlastně ani nevím, proč me tak zaujala...krásné :)
11.06.2014 17:05:30 | Blázen Viky