Letíme nad městy

Letíme nad městy. Já a dva andělé.
Vracíme naději smutnému světu.
Pod námi bělá se městečko setmělé,
které je dnes cílem našeho letu.

Letíme nad městy. Já a dva andělé.
Neseme naději dospělým dětem.
Nad smutnou krajinou ticho je nesmělé,
ticho jsou křídla má - nad celým světem.

Toulám se po městě, do oken nahlížím,
zdali jsou lidé dnes opravdu šťastni.
Nakonec i k tvému domu se přiblížím,
vím, že jsi zapomněl, jak máš se zasnít.

Smutný jsi človíček v šedivém oblečku,
marně se pokoušíš uvěřit na mně,
na Betlém, Ježíška, slaměnou ovečku.
Sedíš sám v pokoji se svíčkou - ve tmě.

Sedíš sám se svíčkou v setmělém bytě,
z dáli se ozývá temný hlas zvonu.
To dítě pláče - až líto je mi tě
- to dítě v tobě, co nemůže domů.

Ač tebou nespatřen, do domu vstupuji,
kol tvých ramen ovíjím křídla svá.
I když v mě nevěříš, já stále tě miluji,
jsem tvůj strážný anděl - vždyť každý ho má.

Vtom náhle si vzpomeneš - vánoční stromeček,
cukroví, věneček ze smrkových větví,
světýlka, ozdoby, stříbrný zvoneček
- to jsou tvé vzpomínky z dávného dětství.

To je tvá naděje - tvá cesta domů.
Vzpomínáš na dětství - dům, v měmž jsi žil
- malinké stavení uprostřed stromů,
podkrovní pokojík, v kterém jsi snil

o houpacím koníčku, když zasněžil dvůr
a maminčin hlas volal tě tiše
do čistého světa bez nočních můr
- vánoční čas - jas z bílého plyše.

Sedíš dál se svíčkou v setmělém bytě.
z dáli se ozývá temný hlas zvonu.
To dítě se směje nezakrytě
- to dítě v tobě, co vrací se domů.

Dál tebou nespatřen, z místnosti odcházím,
s lehkostí oblaku ven do tmy odpluji.
Ve všech tvých smutcích však vždycky tě provázím,
jsem tvůj strážný anděl a víš, že tě miluji.

Letíme nad městy. Já a dva andělé.
Vracíme naději smutnému světu.
Pod námi bělá se městečko setmělé,
které je dnes cílem našeho letu.

Letíme nad městy. Já a dva andělé.
Neseme naději dospělým dětem.
Nad smutnou krajinou ticho je nesmělé,
ticho jsou křídla má - nad celým světem.