Král

Jednou v naší době,
povím povídku tobě.
Je o bláznu v králi,
kterého všude znali.

Když nudné dny na hradě byly,
zvony na poplach bily,
Král že se nerad nudí,
přemýšlení u něj hněv budí.

Proč by měl král přemýšlet,
poddaní také mohou leccos vymýšlet.
Dneska se chce překonat,
smlouvu pro sebe dobře vykonat.

Ďábel mu za duši poradí,
jeho život doladí,
Pak král pero vzal,
3 křížky do rohu dal.

Už celý týden je král Veselý,
to je pouze příjmení.
V práci šťastný,
na poddané se nemračí,
to mu k řivotu stačí.

Vtipem velice záři,
snad protože je září.
Moudrem všude plýtvá,
nové věci vítá.

Nic divného to není,
jen věk špatně sedí.
Osmdesát mu před rokem bylo,
zrovna se tehdá silo.

Paní s kosou na bál pozval,
aby si tam něco vyjednal.
Když už je s ďáblem spolčený.
kdyby si ho vzala ona, byl by ďábel dotčený.

Smlouva s ďáble vyprchá za pár dní,
král byl z toho podrážděný.
Užil si spoustu štěstí,
jak to bude potom brzy zjistí.

Do druhého dne ďabel po schodech přišel,
pro duši krále si došel.
Král se nechtěl vzdát štěstí,
dohodu o smůle věstí.

Ďábel bystrý byl však,
Král nervozní byl,
provinil se paktem s ďáblem,
teď se bude dusit žalem.

Ďábel mu nabídku chce změnit,
lest svou tak touží splnit.
"Tvou duši vymění a štěstí,
ale tvou moudrost chci se ctí."

Král přemýšlel nač moudrost mu je,
když štastný nebude
a pak do pekla půjde,
kolik toho po něm zbude.
"Ujedná no tedy,
ven se dostaneš tudy".

Rudý záblesk se objevil,
král snahu o pohyb nejevil,
poddání k němu přiběhli
a do postele ho odvedli.

Druhého dne se probudil,
hned, kde to je, se udivil.
Jak to, že svobodný ,se divil,
proč leží v posteli,
když se může štěstím otelit.

Když zjistilo se, že král je zdráv,
ministr chtěl , aby podepsal pár nový práv,
O zákazu postavení sněhuláka se jednalo,
aby trestat se to začalo.
Král podepsal.

O zákazu smání mluvili,
královu euforii z nápadu tlumili.
Byl to skvělý nápad,
každý to bude chápat.
Král podepsal.

O zvýšení dání,
když jsou peníze, vše je k mání,
král byl rád,
peníze mu každý bude chtít dát,
Stavět však nic nebudeme,
zvyšovat platy za těžkou práci mou budeme.
Král podepsal.

Ministr se přiklonil,
důležitou novinu vyklopil,
že na něho čekají zítra v cizině,
ministr mluvil ale podivně,
něco skrýval za tím,
král se nechtěl zabývat tím,
Do poledne chci ještě snít,
a klid mít.

Ministr se při odchodu zarazil,
důležitou zprávu mu ještě nezdělil,
odněkud blázen prý do vesnice přišel,
z ciziny k nám cestu našel.

Lidi z něho byli paf,
pobláznil celý dav.
Za hrdinu ho měli,
povídal jim, že zelenější je u nich trávník
a kolik u nich bere právník.

Král se začal smát,
otázky si začal klást,
Proč je u nich tak zelený trávník?!
Kolik u nich bere peníze pouhý právník?!

Trápil se otázkou pak se zastavil,
směrem k ministrovi se postavil.
Dobrý nápad měl,
za blázna prohlásit by ho chtěl,
Trávu na žluto natřeme,
tím více známí budeme.

Proč právníkovi peněz tolik dávat,
vždyť nemusí tolik vydělávat,
Nás by to stálo peněz spoustu....
Ale když budeme mít právníku spoustu,
levnější práci budou mít,
Každý právnický diplom bude chtít.
Prodejem diplomů vyděláme!
„Králi, moudře to povídáte“.

Když jsem u přemýšlení,
Změnit smutek občanu je k zamyšlení,
Zakažte jim brečet,
Zakažte jim klečet,
Zakažte jim křičet.
Chci aby se lid, jak já radoval,
aby každý od večera, k ráno tancoval.

Toho dne se již nestalo nic,
celý den byl poze hic,
Král se připravil na odjezd do ciziny.
davy byly z toho udiveny.

Brzy ráno král směr západ vyjel,
pro jíždět vesnici pod hradem chtěl,
Nikoho ale neviděl.
Jen žebrák na prahu hostince seděl.

Cestou si král připravil co asi řekne,
Vypadat za hlupáka přeci nechce,
Když je ale krásné ráno
spatně se soustředí,
jak čas utíká nemá ponětí.

Už se vítá se sousední královnou,
vítá se s kamarádkou svou.

Po 4 hodiná na rozhovory šli,
Velké masy lidí přišly,
Král u mikrofonu stál,
Redaktor se příjemně na něho smál.
Dal mu první otázku hezkou:
"Prý uvás plánuje te změnu velkou?
Co nám k ní povíte?."
"Sám to vidíte, jak je tu krásně,
chvilku bych si svá mi sedl a skládal basně,
K tomu všemu moderní jste tu dost,
kam se hrabe náš Karlův most.
Komíny tu máte vysoké,
dýmy z nich vychází veliké.
S atomy umíte pracovat,
svou práci dobře vykonat."

"U vás plánuje te změnu velkou?
Co nám k ní povíte?"
"Ovšem zítra již domu jedu,
Snad dobře dojedu,

Cestou sem viděl věcí mnoho,
Inspirací pro změnu tu je mnoho.
Například zdobit keře smetím,
keř se pak zdá lesklým."

"Plánuje te změnu velkou?
Co nám k ní povíte?"
"Ovšem je to složitá věc,
udělat takovou velkou věc.

Ještě jsem nepřemýšlel, jak to oslavím,
ale těším se jak se s ministry, o tom pobavím.
Dalších otázek nemáte už?
Stojí před vámí boží vůle muž."

"Rozhovor dopadl skvěle,"
řekl sekretář směle.
"Však králi obávám se, že zlé zprávy mám,
jak se naše země mění, až se dojímám."

Král ho přerušil, byl rád že, chvalen je za práci svou,
"Děkovat mi nemusíte, vše dělám s hlavou svou."
Král odcházi,
sekretář se zmateně tváří.

Král unavený se do postele chýlí,
rudé světlo se k němu blíží.
Rudý záblesk v pokoji se stal,
král zděšen vstal.

Viděl dábla ušatého tam,
chvilku si myslel že to je pouze klam.
Když se přiblížil ale,
viděl ho, jak si tam s vousy hraje.

"Proč jsi přišel zas,
chci spát, nemám čas."
"Budte králi v klidu,
Nechci rušit vaši spací dobu.

Jak se vám žije bez rozumu,
Nemáte pocit, že djste k smíchu?".
Král nachvilku stuhl v sloup,
Cítil, jak když mu rozum zpět dábel šoup.

Král celý zmatený používá svůj rozum.
Vybavuje si co udělal, povídal svým lidem,
Jaké to vydal zákony?!?
Proč nemůže mít život záclony,
Teďka se cítí velmi trapně,
proč se choval s hloupostí tak zdatně.

Král sice zpytoval svědomí,
ďábel prodável psychologické umění.
Vrátím vám dneska rozum váš,
vytrestat nechci vás,
Vy zradil jste svou zem,
lid u vás bude pouhým snem.

Jak chcete nyní udržet lid?!
Sliboval jste jim blahobyt?!
Smat se jste jim zakázal,
cestu do hrobu jste jim ukázal.

Ďabel s králem k zrcadlu šli,
z dábla na krála lezly vši.
Po důkladném prodrbání,
uviděl tam lid, jak do pekla se vhání.

Všichni unaveni, veselí
a on zde v pohodlí,
Všichni smutní zatčeni za žal,
jeden muž zatčen, že se smál.

Viděl tam lid na dně sil,
hloupost svou sklidil.
Z toho se na zadek posadil.

Jsem rád, že jsi mi tak pomohl zničit tu zem
a teďka trošku odstup sem,
Černý dým jak popel byl,
najednou se mu ministr poklonil.

"Omlouvám se za lest, co jsem udělal,
Červi do vaší země jsem vám podával.
Nyní jsem zcela s vaší prací spokojen,"
ďabel byl svými činy opojen.
Král vší silou se držel na nohou,
zbytky sil probíhali chudobou.

Ďábel se zasmál, odešel,
Král na posteli ležel,
Nač mu bylo stěstí,
Když je nyní smutný,

Ležel na posteli, zpytoval svědomí,
Doufal, že při příjezdu zbzde aspoň jediné stavení.
Doufal, že aspon hravrani zůstali.
Doufal, že aspon kostry tam nechali.

Dlouho byl smutný.
Viděl, jak byl strašně hloupý,
Tak dlouho muto nedalo spát,
Musel stále u postele stát.

"Jak vynahradím to lidu,
neměl bych zůstat v klidu."
Tak dlouho bědoval,
ze křesla na postel se stěhoval,

Přemýšlel bz se ještě mělo,
spát se mu, už ale chtělo.
Šel si lehnout, zítra jede domu,
Dostane tam od svého lidu sodu.

Druhého dne ráno,
slunce ještě nevyšlo.
Král domů vyjel,
už u hranic žlutou zem viděl.

Celá zem ze žloutla celá,
jak když slunce zde stále sedá.
Už se blížil k vesnici,
Nezdá se, že celý lid byl v blázinci.
Projíždějí vesnicí,
Král neviděl lid truhlicí.
Co se děje, se divil,
V zrdcadle něco jiného spatřil.

Ani zblo toho, co dábel sliboval.
Jak si zmatku zde si liboval.
Kočárem zastavil,
S poddanými se pozdravil.

"Jak to že se směje te když zakázáno to je?"
"Když tancovali jsme,
pivo trochu pili jsme.
Z vás jsme klauna měli,
svrhnout jsme vás chtěli.
Druhého dne jsme sil neměli,
tak jsme si šoufky z vás dělali."

Tak žili zde dál.
Každý pátek je bál.