Revizor

V autobuse dítě stálo,
na řidiče ječelo.
„Mlč ty fracku! Dám ti facku,
bys konečně mlčelo!

Hle, je vzadu, volné místo.
Mazej si hned sednout tam,
nebo teď hned ty harante,
revizora zavolám.“

Vůz se blíží do zastávky,
na zastávce revizor.
Pod šaty má modré plavky
a v podpaží… tranzistor!

Autobus už zastavuje,
babka vzadu drží tyč.
Dítě lístek koupit mělo,
teď už ví, že musí pryč.

„Měl jsem si já lístek koupit. Kéž bych mohl vystoupit.“

Revizor už dovnitř leze.
Všem běhá mráz po zádech.
Dítě ze sedadla sleze
a dýchá, dýchá, výdech - nádech.

„Dej sem lístek!“
„Kriste pane! Odpusť hříchy neplatiči.“
Chladný vítr vozem vane,
dítě se snad rozbrečí.

Hloubá, hloubá, co jen dělat
a pak sahá do kapsy.
Kéž by matka měla mobil,
ona z nich má komplexy.

Tak teď musí volat otci,
ten se zase rozzuří.
Zavře kluka v malém kotci,
než ho zase rozboří.

„Tati, tati to je průser!
Zachytil mě revizor!
A já tu s ním zůstat musel,
je to tupý senior.“

„Blbče, blbče, synu hloupý,
jsem ti tu snad jen pro smích?
Na pokutu nevydělám,
dokud nenapadne sníh.“

Práce pluhař nevynáší,
V létě nejsou peníze,
a tak matka vejce snáší.
To je ekonomická krize.

„Pojedu tam, zaplatím to.
Přijedu na Kačerov.
Neboj se, já vyřídím to,
na zítřek nechám rybolov.“

Ty slyš! Jedna, druhá,
třetí – Kačerov zde stanice.
Rádio cvaklo, dvéře letí,
táta zlobí se velice.

„Zde to máte revizore,
tu máte tu pokutu.
Teď má kluk po horském kole,
bude makat i v sobotu.“

Tak z dveří teď vystoupili.
Oba domů potáhnou
a ti dva si přislíbili,
že vždy lístek zatáhnou.
PS: Tato ÚU (úžasně umělecká) báseň není prostředek v boji proti jízdě na černo.