Covimedie
Covimedie
Anotace: Sorry vůči tomu,že jsem trochu předběhl dobu
Covimedie
To bylo kdysi dávno,
v roce dva tisíce dvacet.
A mě zrovna táhlo,
na čtyři a dvacet.
Prvně v Lednu,
z Číny přišla zpráva,
že virus z Wu-chanu,
klátí Čínu jako kráva.
Čína,Itálie,
vznikla pandemie.
V Čechách hysterie,
když si někdo vedle,
rukou hubu skryje.
Jednoho Březnového dne,
brzy z rána.
Mezi Čechy proslechla se,
šokující zpráva.
V tu chvíli,
prázdnotou čpěl byt.
Prodavači skoro zapomněli,
význam slova klid.
Voda a Mouka,
vejce a kvasnice.
Srali jsme na pouka,
nacpali jsme špajznice.
Odbytu těšilo se,
zboží do mraznice.
výrobky pekárenské
i pivo a rum.
Do vozu házela se,
medicína z pálenice.
U těstovin vídali jsme,
facky a bojový um.
Život otočil se na ruby,
zavařovali se i trávy trsy.
Každý očekával cosi,
podobného s válečnými časy.
Školy čněli tichem.
Děti v pokoji,
houkali si do ticha.
To když Mámy s vínem
si zalévaly rány,
z dětského domácího studia.
Pánové před objektivem,
tvářili se vážně.
Však co posílali mikrofonem,
často rozpoutalo vášně.
Každý den Nám zvučili,
nových povinností z médií.
Ten kdo se jim neporučil,
byl hned proti lidskou bestií.
Ve vlastním domě,
cítil jsem se,
jak za žalářskou ocelí.
Problém v oné době,
procitl se,
ve strážce vězení.
Když nastal vládní zámek,
leda z oken civět,
smutně jsme směli.
Cvokaře zahltil kybernálet,
Řešili často stejný námět.
„Silný kořen lidu na zadeli“.
Město naše zklidnilo se.
Proměnilo se v Český Černobyl.
Byť vřelý ráj tomu kdo se,
venku šťoural v nose
div ho lid slovem nezabil.
Jen krásně o svobodě,
mohli jsme si snívat.
Páč bylo blbě v Covidobě,
I ve sprše si zpívat.
V televizi malým dětem,
večer vyprávěly novou loutkovinu.
O tom co teď hýbe světem.
Statistiky „O Covidu“.
Jednoho dne do města
za mou drahou,
vyšel jsem si blaze.
Vášnivá ač nezakrytá ústa
při styku s vyvolenou,
rázem obtiskla se na podlaze
A tak náhubek na hubu,
ač s odporem,
dal jsem si přec.
Jest-li nejsem trochu „Na hlavu“,
zřel na mě pohledem,
zatoulaný pes.
Náhubky na huby,
znělo z televize.
Nad vládními návody,
vyhrála Eko krize.
V létě se uklidnila situace,
Na dovolenou
jet jsme chtěli.
Ale v rámci regulace
Kdo chtěl vodu slanou,
až na pár míst... měl po prdeli.
Po rouškách Nám zbyla,
jen nabubřelá líc.
Lékaře silně zahltila,
klientela s potížemi plic.
Když bylo léto,
Covid si vzal asi volno.
A když se opět ochladilo,
stornem ohroženo bylo.
I on-line porno.
V Září se Nám opět,
v hrdle sevřelo.
Covid je tu na zpět,
buzerace na novo.
Zakázali Nám chlastat,zpívat
ekonomika dostala rány jako prase.
Jen webku směl jsem líbat,
Sex byl skoro pasé.
Když znovu šířilo se,
bez zákazů se z toho nedostanem.
Srdce mé vztekem ocitlo se,
těšně pod hrtanem.
V jednom politickým mozku,
vybujel pak „skvělý“nápad.
Zavést testy v celém Česku.
Ať si mají žáby o čem kvákat.
Přišla další opatření,
prohloubila se Eko krize.
V ulicích udělat pozdvižení,
byla světlá vize.
V hospodě němé,
květy rzi zdobí pípy.
Hospodské podnikatele,
trefily Acielovy šípy.
Nemocnice začali jančit.
Hoteliérům se naježily chlupy.
Když klienti ála Covid,
ulehli jim do chalupy.
Historická dilemata,
v rámci boje
lidstva s Koronavirem.
I přes sta léta,
připomene hotelová koje,
stále vyvoněná Chloraminem.
Divadla,kina
sály,stadiony.
Zněli prázdným tonem.
Na place U Václava.
Všichni chuligáni,
řvali amplionem.
Výtržníky Baníku,
a vřídily Sparty fotbalové.
Sjednotil až zákaz státníků,
když zatrhli jim love.
Jak na ochozech,
rozdávali židle a pěsti.
V Praze 1 pozor na podvozek,
stále jsou díry na náměstí.
A tak jednou stadiony,
ušetřily výbuchů zlosti.
Však tehdy nad střechami,
Ocitli se dlažební kostky.
Hněv lidu vzrostl,
už se Čechům srolovalo čelo.
Čeho bylo ve vzduchu moc,
v Našich myslích již překypělo.
Horory o nákaze,
stáli Nás již draze.
Lid hrdě strachu vzepřel se.
Pod Václavem v Praze.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk