Lesní sen

Jde Lubošek do háje,
kde prý víla nahá je.
Tichounce se usmívá,
cestu skoro nevnímá.
Pak se ale zadívá,
co se v křoví ukrývá.
Napadla ho myšlenka
,,Co když je to halenka?"
Luboš radostí už skoro trsá,
že má víla holá prsa.
Povzbuzen se houštím dere,
trn ho píchne do prdele.
,To je bolest!" zanadává,
když si z hýždě trn vyndavá.
Náhle větev zapraská,
pozornost si to získá.
Podívá se do prava,
hle, stojí tam postava.
Místo víly babizna,
,,No fuj, ta je ohyzdná."
Celé ho to dosti sere,
pomalu se domů dere.
,,Snad už smůla přestane!"
To se ale nestane..
Myslí že se domů vrací,
přitom se jen více ztrácí.
Když ho nohy dosti bolí,
tak usedá mezi chvojí.
V dálce slyší hukot řeky,
zvedá se na další kroky.
Potom vyjde u hráze,
zde mu končí nesnáze.
Na břehu jsou u loďky
pohozené kalhotky.
Víla se tam koupe nahá
a on hned na pásek sahá.
Uvidí ho hrozně ráda,
a tak jí jde umýt záda.
Když jsou dosti umytí,
usínaj jak zabití.
Na palouku mezi stromy má víla svou světničku,
Už nebudou nikdy sami, občas si daj skleničku.
A tak Luboš nalezl cíl který si vytyčil,
jednou houštím prolezl, a pak už jen štastně žil.