Hřbitovní zdi

Vryp bolestných nářků

ukrytých do hřbitovních zdí

vyslyší jen bílé kštice bodláků, podél cest

mladá je noc, před rozsudkem bdí

mimo prostor jsem svou duši nesl

Do údolí vcházel soumrak

šel jsem sám, mé stopy nikdo neviděl

ze spánku se zvednul vítr a těžký mrak

byli jsme si rovni, nikdo z nás nezáviděl

Míjel jsem kříž v polích

k němu, chtěl jsem tě jednou vést

 zlatý prsten chrání blažený úsměv ze rtů tvých

 teď odezírám vlastní příběh, ve hřbitovních zdech