O Lásce a Smrti - úvod

Slunce se v rudé záři
noří do hradby stromoví,
slavík pěje, smutně se tváří
a čeká kdo mu odpoví.

Na kopci pod statným stromem,
s hlavou na bílých kolenou,
sedí dívka se svým hochem -
ten má k ní hlavu skloněnou.

Do ucha ji šeptá verše,
z kterých tvoří básně
a čtenáři milý věř že
oboum jim je krásně.

Takto se schází mnoho dní.
Což dní? Měsíců.
Láskou spolu spoutaní,
láskou bez krásy, jmění, střevíců. 

(Toť láska prostá ušlechtilá,
tak jak se to děje,
když se chlapec a jeho milá
spojí v jednom těle)