Touha

Dámo já nemohu se dočkat. Kdy přijdete zpět do mého života, do mého dne. Toho kdy mne políbíte, byť na tvář by tomu bylo. Tehdy, až každý můj vlásek natáhne se vstříc vašemu doteku. Pohlazení, které uklidní na chvilku mou spalující vášeň a žízeň po vaší přítomnosti. To však dlouho nevydrží a víme to oba . Pokusím se vás políbit, a pokud uhnete, nevím co si provedu. Jsem pak jako zvíře co cítí krev. Chci najít cestu do pasti, kterou jste líčila celou dobu. Nechat se zavřít a spoutat za cenu kousku návnady, ale já se nechám. Protože vy, milá slečno, máte již klíč k mému srdci, přestože jsem vám ho nikdy nevěnoval. Vy jste ho měla již dávno, než jste mne vůbec potkala. Střežíte ho dobře a bojíte se odemknout okovy, co mi srdce svírají. Bojíme se oba špatného pohybu, který vše zhatí. Však nemůžeme stát němí a slepí vůči tomu úkolu. Oba to víme a já zas toužím po tvém doteku.